Tuberkulóza nebo rakovina by mohla být pro Afriku větší problém, než je ebola, odhaduje virolog

Andrea Skalická s ředitelem Pasteurova institutu v Senegalu, virologem Amadou Alpha Sallem
Andrea Skalická s ředitelem Pasteurova institutu v Senegalu, virologem Amadou Alpha Sallem
0:00
/
0:00

Nejčastější nemocí, která zabíjí po celém světě je tuberkuloza. Problémem Afričanů je pak rakovina, vysoký krevní tlak nebo diabetes. Je možné, že v průběhu deseti let budou právě tyto nemoci větším problémem, než jsou dnes infekční onemocnění, tvrdí v Magazínu Leonardo virolog Amado Alpha Sall.

Ebola ještě zbraně nesložila. „Virus je horší nepřítel než šílený chlápek se samopalem“

Práce, koníček a droga v jednom, tak popisuje svou profesi koordinátor projektů Lékařů bez hranic Ondřej Horváth. Letos na jaře strávil tři měsíce budováním dětské nemocnice v Libérii

Práce, koníček a droga v jednom, tak popisuje svou profesi koordinátor projektů Lékařů bez hranic Ondřej Horváth. Letos na jaře strávil tři měsíce budováním dětské nemocnice v Libérii, zemi zasažené epidemií viru ebola. Zážitky z mise, kde výjimečně roli nepřítele nehrál ozbrojenec s kalašnikovem, ale smrtící virus, zachytil Ondřej Horváth pro Radiožurnál přímo v centru dění.

V červnu roku 1887, tedy před více než 130 lety, byl v Paříži založený Pasteurův ústav. Instituce, pojmenovaná po slavném francouzském mikrobiologovi Louisi Pasteurovi, je významným střediskem základního výzkumu - zabývá se výzkumem a vývojem diagnostických a testovacích postupů v lékařství a kontroluje výskyt infekčních nemocí na celém světě. Do mezinárodní sítě slavného institutu patří i ten v dakarském Senegalu. Andrea Skalická mluvila s jejím ředitelem, virologem Amadou Alpha Sallem.

Jste vystudovaný virolog. Můžete našim posluchačům přiblížit vaši specializaci?

Specializuji se na nebezpečné viry, které způsobují nemoci jako je ebola nebo hemoragické horečky. Zajímají mě také viry, které přenáší hmyz, zejména komáři. A v poslední době se stále více zabývám epidemiemi ve světě. Má profesní kariéra odstartovala zde, ale působil jsem také ve Spojených státech amerických, Velké Británii a v Asii. Dakarský institut vedu v posledních dvou a půl letech.

Prozraďte, jaká je pozice dakarského Pasteurova institutu v rámci celé instituce?

Dříve jsme byli přímo pobočkou pařížského institutu, ale v současnosti je dakarský institut soukromou veřejně prospěšnou neziskovou nadací. Jsme tedy finančně nezávislí. Ale protože výzkum je financován pomocí grantů, musíme pochopitelně stále žádat o peníze.

Ebola a další infekční onemocnění očima odborníka

V Těchoníně ošetřují pacienty s vysoce nakažlivými nemocemi. Právě tady by se mohla léčit ebola

Nedávno jsme s obavami sledovali převoz studenta údajně nakaženého ebolou do pardubické nemocnice. Naštěstí se nejednalo o tuto zákeřnou nemoc. Do studia jsme pozvali Petra Knížka, primáře na Infekčním oddělení Pardubické krajské nemocnice.

Je tu také řada filantropů, kteří nás podporují, podporuje nás také vláda a nejrůznější fondy, ale pořád to nestačí. Společným zájmem Pasteurova institutu je veřejné zdraví, výzkum a vzdělávání. Dále se zaměření jednotlivých poboček liší podle toho, v jaké části světa ústav působí. Hlavní specializací Pasteurova ústavu jsou pochopitelně infekční nemoci, ale stále více se zaměřuje i na přenosné nemoci, protože nabývají na intenzitě. To, co zajímá nás, tady v Dakaru, je kromě ochrany veřejného zdraví a výzkumu také výroba vakcín proti žluté zimnici.

A pak děláme výzkumy podle místních priorit, máme tady velmi zdatnou skupinu virologů, kteří se zabývají epidemiemi a programy veřejného zdraví na vymýcení takových nemocí jako je třeba dětská mozková obrna nebo spalničky. A pak jsou tu epidemické nemoci jako je žlutá zimnice, ebola, horečka dengue, nebo třeba horečka zika – jako první jsme tu už před třiceti lety měli vědeckou skupinu, zabývající se horečkou zika.

Pasteurův institut v Dakaru má asi 400 zaměstnanců. Chodí k vám na stáže také studenti? Kolik jich tu máte?

Je jich tu asi stovka. A to je taky důležité, protože to produkuje vědecké kapacity této země. Máme mnoho PhD studentů, studentů v magisterském programu, už dva roky po absolvování střední školy se tady mohou školit techničtí pracovníci. Dáváme jim možnost pracovat s nejnovějšími technologiemi, ať už budou později zaměstnáni tady, nebo někde jinde v Senegalu.

Velmi podstatné je pro vás veřejné zdraví. Jak často získáváte informace o výskytu nemocí v populaci?

Máme vytipovaná určitá místa, kde provádíme monitoring pravidelně každý den. Jsou po celé zemi. Je to nesmírně důležité, protože nám to umožňuje detekovat velmi brzy nejrůznější epidemie a rychle na ně reagovat. Pokud zjistíme nějaký problém, je naším úkolem velmi rychle zareagovat.

Vědci vyvinuli snadnou metodu na zjišťování malárie, podle prvních testů je velmi úspěšná

Test na malárii

Nové metodě, kterou vymysleli britští a čínští vědci, se přezdívá origami. Jedná se totiž o proužek papíru, díky kterému se z kapky krve určí, jestli má daná osoba malárii. První testy na dětech v Ugandě už prokázaly 98% úspěšnost při odhalování onemocnění. 

Jakmile nastane nějaký případ epidemie, pošleme na místo naši mobilní laboratoř, můžeme tam například poslat entomology, aby pochytaly komáry a zjistili, jestli je v dané lokalitě rezistence na incekticidy.  Provozujeme také mikrobiologické laboratoře, provádíme klinické testy na skupinách pacientů a přímo v ústavu také očkujeme, jak děti, tak cestovatele. A abych nezapomněl - taky máme laboratoř, kde se dělají testy pro potravinářský průmysl, je to jediná akreditovaná laboratoř v Senegalu, která má značný ekonomický dopad. Věnujeme se tedy hlavně výzkumu, veřejnému zdraví, výrobě vakcín a výcviku studentů.

Jednou z nejvíce rozšířených nemocí v Africe je malárie. Jaká je aktuální situace v Senegalu, pokud jde o tuto nemoc? Je to běžná?   

Ano, malárie je běžná. Kdysi to býval největší zabiják dětí v Senegalu, v poslední době se ale v tomto směru udělal opravdu velký pokrok, povedlo se totiž vyvinout novou účinnou látku, artemisinin. Současně se do míst s vyšším výskytem malárie posílají moskytiéry a také se provádějí rychlotesty na malárii.

Genetika v boji proti horečce dengue a pátý měsíc Pluta

00874879.jpeg

Tajemná Rangea z Newfoundlandu, johanitský poklad v Izraeli a „kus roucha“ Jana Husa z francouzského muzea.

Díky tomu se povedlo na mnoha místech země dramaticky snížit počty nemocných. Už déle než 30 let sledujeme dvě vesnice, a na jejich příkladu se snažíme porozumět tomu, jak malárie zasahuje lidí a jestli proti ní postupně získávají imunitu, protože pokud to pochopíme, můžeme vyvinout například lepší vakcínu.

Kdysi byli lidé z těchto vesnic vystaveni kousnutí nakaženého komára 300krát ročně, teď je to jen 5 krát. Znamená to, že malárie z těchto vesnic téměř vymizela. Výskyt malárie se tedy velice snížil, můžete se s ní setkat spíše v jižní a západní části země.   

Vím, že se v Africe už delší dobu testují vakcíny proti malárii. Jaké jsou výsledky?

Pokud jde o malárii, je tu několik klinických výzkumů, ale je velice složité najít kvalitní vakcínu proti malárii – a to z mnoha důvodů. Tím nejdůležitějším je různorodost parazitů, kteří malárii způsobují. Jedna z vakcín je už testována a její účinnost je kolem 30 až 40 procent. Sice je to stále málo, ale pomůže nám to v kombinaci s dalšími opatřeními. Jsou tu i další testy, které vypadají velice slibně, ale potřebujeme ještě více informací, abychom vše mohli ještě vyhodnotit.

A co další nemoci, přenášené hmyzem, například horečka dengue?

Ano, sledovat horečku dengue je ve srovnání s malárií, kterou už máme víceméně pod kontrolou, velmi důležité. Právě teď pravidelně právě míváme epidemii horečky dengue. Ale dobrou zprávou je, že máme v Pasteurově institutu dostatek vědeckých kapacit, které jsou schopné tyto epidemie detekovat, reagovat na ně a předcházet jim.

Snažili jsme se mimo jiné také pochopit, jak jsou tyto nemoci přenášené. Teď už existují i matematické modely, které dokážou předpovědět cykly, ve kterých se můžou epidemie vracet. Zapracovali na tom   virologové, entomologové, epidemiologové a matematici – jde tu o multidisciplinární přístup.

A jak to vypadá s obávanou ebolou?

Situace s ebolou se vyvinula. V roce 2014 jsme jako první přijeli do Guineje a začali jsme dělat diagnostiku v hlavní městě Conacry, kde tehdy probíhala epidemie. Zůstali jsme tam po dobu dvou let a podporovali jsme guinejský tým, aby věděl, jak postupovat. Když jsme odjeli, zůstalo tam 15 lidí, kteří už mohli pracovat nezávisle na nás.

Češi si stále častěji vozí z exotických zemí horečku dengue

Horečka (ilustrační foto)

Češi si z tropických zemí stále častěji vozí horečku dengue, kterou přenášejí komáři. V uplynulém roce počet nahlášených případů stoupl meziročně téměř třikrát. Jihomoravská hygienická stanice má od začátku roku hlášených už sedm případů. Proti nemoci není očkování ani lék.

Zaměřujeme se na země, kde existuje podezření z výskytu eboly. V terénu zjistíme, jestli je člověk skutečně nemocný a v případě že ano, izolujeme ho od ostatních a dáme ho do speciálního centra, aby se nemoc nešířila.

Je to hodně o identifikaci jednotlivých případů. Oproti roku 2014 jsme ale pokročili, tehdy jsme se ještě pořádně nemohli shodnout na tom, jak se nemoc rozpozná. Dnes už mají vědci v terénu jednu vakcínu, která sice není dokonalá, ale může vyřešit spoustu problémů. Ale pořád je ještě před námi hodně práce.

Jaké jsou vlastně nejběžnější nemoci v Senegalu? Co třeba HIV?

Tady v Senegalu jsme na tom celkem dobře, protože HIV, i když je to pořád problém, se u nás vyskytuje mnohem méně často než v ostatních afrických zemích, kde je v průměru nemocných 20 procent. Co nás trápí více, je antibiotická rezistence.

Devět z deseti Čechů ví, jak užívat antibiotika. Bakterie jsou vůči nim ale stále odolnější

antibiotika vz. přírodní látky

Bakterie jsou stále odolnější proti antibiotikům, k čemuž přispívá i jejich nadužívání. Podle průzkumu se už devět z deseti Čechů ví, jak antibiotika správně užívat. Přesto je potřeba vyvíjet stále nové léky. Nejnovější a nejsilnější lék nemusí být vždy nejlepší volba pro pacienta. Přestože odborníci mluví o narůstající rezistenci bakterií proti lékům, v řadě případů se dá úspěšně použít i starý dobrý penicilin.

Antibiotika jsou skvělý lék, ale musí se užívat jen tehdy, je-li to nutné. Jedna z předpovědí říká, že pokud se s tím nic neudělá, v roce 2050 bude 10 milionů případů úmrtí ročně a Afrika za to hodně zaplatí. Takže je pro nás výzvou si s tím do budoucna poradit.

Vůbec nejčastější nemocí, která zabíjí, je tuberkulóza a i tomuto problému Afrika čelí. Problémem Afričanů je ale také rakovina, vysoký krevní tlak nebo diabetes. Máme tu programy, které se tím zabývají, a je možné, že v průběhu deseti let budou právě tyto nemoci větším problémem, než jsou dnes infekční onemocnění. Jedním z našich úkolů je předvídat podobné trendy.

Spustit audio
autor: Andrea Skalická

Související