Tomáš Procházka: Světlo kolem Černínského paláce?

Jakub Landovský
Jakub Landovský
0:00
/
0:00

Dva měsíce trvající politická agónie a bezvládí v Černínském paláci se údajně chýlí ke konci. To jest ke jmenování nového ministra zahraničních věcí.

Podle informací deníku Právo by se jím mohl stát aktuální náměstek ministra obrany a lídr pražské kandidátky ČSSD Jakub Landovský, jedna z největších nadějí sociálně demokratické líhně posledních let.

Tomáš Procházka: Česká republika stále nemá svého ministra zahraničních věcí na plný úvazek

Černínský palác

Naší diplomacii už pomalu dochází dech. Především chybí jasně daný kurs a priority – to jest elementární zadání a propracovaná koncepce.

Technicky by to znamenalo, že Jan Hamáček jako dočasný šéf české diplomacie na tento post rezignuje, a ČSSD stáhne svůj původní návrh na jmenování Miroslava Pocheho, jehož nekompromisně vetoval prezident Miloše Zeman, podle něhož se prý Poche projevil příliš promigračně. Skutečnost je ale mnohem prozaičtější a malichernost důvodů ryze osobní povahy ani trochu nesvědčí o prezidentově nadstranickosti a nezaujatosti.

Ústy svého mluvčího navíc opakovaně vzkázal, že rozhodnutí v této věci nezmění a měnit nehodlá. A o tom také není sebemenší důvod pochybovat. Naopak Jakuba Landovského by se Miloš Zeman podle všech indicií patrně jmenovat nezdráhal, neboť ho už na červencovém summitu NATO označil za „jednoho z těch náměstků, jež by byli skvělými budoucími ministry“.

Premiérovi Andreji Babišovi sice jako milovníkovi Bruselu současná patová situace na jedné straně maximálně vyhovuje, protože mu v zahraniční politice nikdo nekouká pod prsty, na straně druhé si nicméně už také uvědomuje, že kabinet bez ministra zahraničí není příliš dobrou reklamou nejen pro Českou republiku, ale ani pro něj a hnutí ANO, takže se kompletaci své vlády nepochybně bránit nebude.

Ničím nevymahatelný mravní imperativ

Ostatně byl to právě on, kdo svou a nerozhodnou dvojjakostí hned zpočátku připravil vedení nové vlády o možnost tlačit tvrdě na prezidenta a trvat na jmenování Pocheho ministrem dle ústavy.

Jan Hamáček: Nejmenování ministra není novinka, v minulosti se to už stalo

Jan Hamáček

Sociální demokracie přispěla k nalezení cesty z  politické krize, říká ve Dvaceti minutách Radiožurnálu předseda ČSSD Jan Hamáček s tím, že je zde vláda, která předstoupí před Poslaneckou sněmovnu a bude žádat o důvěru. Otevírá se také podle něj prostor k řešení kauzy Miroslava Pocheho. 

Učinil tak ovšem dle svého zvyku natolik šalamounsky, že se sám vyhnul nepříjemné konfrontaci s Hradem (vědom si určitě toho, že by z ní nevyšel vítězně), a pasoval se raději do role státotvorného předsedy vlády, zachraňujícího vzniklou situaci na hranici sebeobětování.

Nesnesitelná lehkost rozhodnutí tak plnou vahou dopadla na šéfa ČSSD Jana Hamáčka. Ten se během dvouměsíčního bezmocného mlžení nakonec zjevně utvrdil v názoru, že jako moudřejší ustoupí – a to i s tím rizikem, že bude považován za zbabělce. Zdaleka ne všem sociálním demokratům se ovšem tato strategie staženého ocasu zamlouvá.

A zdaleka ne všichni jsou proto ochotni ustoupit Miloši Zemanovi tím, že mu v osobě Jakuba Landovského naservírují jiného kandidáta, protože ten první se mu prostě dostatečně nezamlouval.

Například místopředseda ČSSD Martin Netolický soudí, že sociální demokracie volbu provedla a prezident by tedy měl konat v souladu s ústavou a jmenovat ministra navrženého předsedou vlády – to jest Miroslava Pocheho. Vzhledem ke zmiňovaným okolnostem to ovšem vyznívá pouze jako nevyslyšený a hlavně ničím nevymahatelný mravní imperativ.

Tomáš Procházka

Jakou bude mít odezvu v rámci samotné ČSSD, o tom definitivně rozhodne v pátek její předsednictvo, které musí vzít v potaz i nikoliv nepodstatnou veličinu, zvanou Miroslav Poche, který se z pozice tajemníka a nominanta na ministra zahraničí nehodlá pohnout ani o milimetr.

Nyní možná ještě tím spíše, že jeho konkurentem má být právě Landovský, jehož prý přes vnitrostranickou síť na místo přažského lídra paradoxně sám protlačil.