Tisíc eur a článek, který napsal robot, i to stačí k otištění v Open access časopisu, říká ekonom Münich

„Zavedlo se, že vědci mají dobré povědomí o tom, jaký časopis je kvalitní a jaký není. A když člověk řekne, že má třeba tři články v těchto časopisech, tak už se není třeba ptát, co je zač,“ popisuje ekonom.

Čtěte také

Na důchodovou reformu je už pozdě, teď je třeba řešit peníze na penze dnes narozených, upozorňuje ekonom Münich

Stále víc se také prosazuje model volně přístupných vědeckých článků v systému OA, zde ovšem autoři za publikaci platí. „Je skvělé, že se opravdu každý může podívat na detaily článku, ale vzniká řada nezamýšlených efektů.“

„Původní systém předplatného placeného vědeckými institucemi zajistil, že časopisy se snažily, aby byly kvalitní. Nastavovaly přísná kritéria hodnocení a vybíraly nejkvalitnější články. V novém systému stačí, aby autor položil na stůl zjednodušeně řečeno 1000 eur a časopis mu článek otiskne.“

Predátorské časopisy vs. Open access

Proto vidíme najednou raketový růst počtu časopisů a článků v nich, popisuje jeden z důsledků nového systému Munich. „U řady Open access časopisů je mnohem slabší recenzní řízení a když máte těch 1000 eur a máte článek, který vám sepsal robot, tak vám ho vezmou, nezajímá je, jak je objevný, vytisknou ho a vy jako vědec máte zářez.“

Renomovaný vědec se na predátorský časopis nenachytá, protože žije ve vědecké komunitě, zná kvalitní časopisy ve svém oboru.

Vedle toho existují nadále predátorské časopisy. „Nejsou to reálně vědecké časopisy, ale dělají, co můžou, aby tak vypadaly a oklamaly vědce i systémy, proto je těžké je rozeznat.“

Pozor na slučování predátorských časopisů a Open access, upozorňuje vědec. „Je tam sice překryv, protože hodně z nich je i v systému OA. Renomovaný vědec se na predátorský časopis ale nenachytá, protože žije ve vědecké komunitě, zná kvalitní časopisy ve svém oboru, v řadě z nich slouží jako oponent nebo editor.“

Čtěte také

Platíme ženy za to, aby byly doma, nepracovaly a aby si přerušily a zkazily životní kariéru, říká ekonom Münich

Podle Münicha pomáhá tzv. národní systém hodnocení, který se vyvíjí asi posledních pět let. „V něm to, jak hodnotíte na národní úrovni jednotlivé výzkumné organizace a jak je financujete, se pak motivačně propadá dolů. Pokud ale hodnotíte špatně, hodnotíte kvantitu a odměňujete finančně, motivace propadnou až dolů včetně peněz těm, kteří si je vlastně nezaslouží.“

„Český systém národního hodnocení jde správným směrem, ale má ještě řadu dětských nemocí. Systém Open access a predátorských časopisů naopak zažívá bouřlivý rozvoj, takže je to závod s časem, jestli se podaří zlepšit kvalitu národního hodnocení, než nám celý systém rozloží pirátské a Open access časopisy,“ shrnuje situaci v oblasti vědeckých publikací Daniel Münich.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Renata Kropáčková.