Tisíc eur a článek, který napsal robot, i to stačí k otištění v Open access časopisu, říká ekonom Münich
Poznají se dobří vědci podle počtu zveřejnění svých prací ve vědeckých časopisech? O tzv. predátorských časopisech, o systému Open access (OA) i národním ohodnocení mluví host Studia Leonardo Daniel Münich, výkonný ředitel think-tanku IDEA při CERGE-EI.
„Zavedlo se, že vědci mají dobré povědomí o tom, jaký časopis je kvalitní a jaký není. A když člověk řekne, že má třeba tři články v těchto časopisech, tak už se není třeba ptát, co je zač,“ popisuje ekonom.
Čtěte také
Stále víc se také prosazuje model volně přístupných vědeckých článků v systému OA, zde ovšem autoři za publikaci platí. „Je skvělé, že se opravdu každý může podívat na detaily článku, ale vzniká řada nezamýšlených efektů.“
„Původní systém předplatného placeného vědeckými institucemi zajistil, že časopisy se snažily, aby byly kvalitní. Nastavovaly přísná kritéria hodnocení a vybíraly nejkvalitnější články. V novém systému stačí, aby autor položil na stůl zjednodušeně řečeno 1000 eur a časopis mu článek otiskne.“
Predátorské časopisy vs. Open access
Proto vidíme najednou raketový růst počtu časopisů a článků v nich, popisuje jeden z důsledků nového systému Munich. „U řady Open access časopisů je mnohem slabší recenzní řízení a když máte těch 1000 eur a máte článek, který vám sepsal robot, tak vám ho vezmou, nezajímá je, jak je objevný, vytisknou ho a vy jako vědec máte zářez.“
Renomovaný vědec se na predátorský časopis nenachytá, protože žije ve vědecké komunitě, zná kvalitní časopisy ve svém oboru.
Vedle toho existují nadále predátorské časopisy. „Nejsou to reálně vědecké časopisy, ale dělají, co můžou, aby tak vypadaly a oklamaly vědce i systémy, proto je těžké je rozeznat.“
Pozor na slučování predátorských časopisů a Open access, upozorňuje vědec. „Je tam sice překryv, protože hodně z nich je i v systému OA. Renomovaný vědec se na predátorský časopis ale nenachytá, protože žije ve vědecké komunitě, zná kvalitní časopisy ve svém oboru, v řadě z nich slouží jako oponent nebo editor.“
Čtěte také
Podle Münicha pomáhá tzv. národní systém hodnocení, který se vyvíjí asi posledních pět let. „V něm to, jak hodnotíte na národní úrovni jednotlivé výzkumné organizace a jak je financujete, se pak motivačně propadá dolů. Pokud ale hodnotíte špatně, hodnotíte kvantitu a odměňujete finančně, motivace propadnou až dolů včetně peněz těm, kteří si je vlastně nezaslouží.“
„Český systém národního hodnocení jde správným směrem, ale má ještě řadu dětských nemocí. Systém Open access a predátorských časopisů naopak zažívá bouřlivý rozvoj, takže je to závod s časem, jestli se podaří zlepšit kvalitu národního hodnocení, než nám celý systém rozloží pirátské a Open access časopisy,“ shrnuje situaci v oblasti vědeckých publikací Daniel Münich.
Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Renata Kropáčková.
Související
-
Systém vratných grantů pro studenty by zmírnil nerovnosti ve vzdělání, tvrdí ekonom Daniel Münich
Zvládnou náklady spojené s vysokoškolským studiem i lidé z nízkopříjmových rodin? Jak je aktuálně nastavený systém podpory a co by pomohlo do budoucna?
-
Stát nedokáže propojit vlastní databáze a pomoci potřebným. Už mě to ani nešokuje, komentuje Münich
„Myslím, že stát není vyladěný a není to chyba této vlády. Máme snahu vinu svalovat na jednotlivce a neschopné politiky, ale podstata je jinde,“ míní ekonom.
-
Někteří si sami nepomůžou. Je v našem zájmu je nenechat spadnout do chudoby, věří ekonom Münich
Od listopadu loňského roku se zvýšil počet domácností, které musejí za bydlení dát víc než 40 procent svého příjmu. Jak velký je to problém, popisuje ekonom Daniel Münich.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.