The Times: Po Íránu a Solejmáním může být na řadě KLDR a Kim Čong-un

Donald Trump a Kim Čong-un na summitu v Singapuru

Zabití íránského generála Kásema Solejmáního americkými raketami v iráckém Bagdádu vyostřilo dění na Blízkém východě a vztahy mezi Washingtonem a Teheránem.

Jak ale píše komentátor britského deníku The Times Roger Boyes, Solejmáního likvidace musela znervóznit také Severní Koreu. Pchjongjang teď musí dobře zvážit, jak a jestli vůbec se má s Washingtonem dohodnout.

Donald Trump svým rozhodnutím zaútočit na velitele íránských elitních jednotek Kuds podle Boyese veřejně narýsoval červenou linii. Šéf Bílého domu byl zřejmě ochotný se smířit s některými nedávnými íránskými provokacemi, jakou bylo třeba sestřelení amerického dronu. Ztráta amerických životů nebo hrozba, že občané Spojených států skončí jako rukojmí, už ale byla příliš.

Zároveň se šéf Bílého domu svým vlastním hrubým způsobem pokusil vypořádat s moderním traumatem své země – tedy ponížením z let 1979–1980, kdy bylo 52 Američanů drženo Íránci jako rukojmí.

Tehdejší prezident Jimmy Carter nebyl schopný krizi zvládnout a stálo ho to šance na znovuzvolení. Současný prezident Donald Trump se však rozhodl jeho osud nenásledovat. Atentát na generála Solejmáního měl ukázat, že se nenechá šikanovat revolučními gardami, myslí si Roger Boyes.

V jeho pohledu se zdá, že ačkoliv Trump spěchá se stahováním amerických vojáků z regionu, evidentně chce zároveň dokázat, že Spojené státy nezůstanou v oblasti pasivní.

Najevo se snaží dát i to, že Washington teď nebude postupovat jako za prezidenta Ronalda Reagan, který v roce 1983 nepomstil útoky Sýrie a Íránu na americkou ambasádu a vojenskou základnu v libanonském Bejrútu.

„Dělat věci jinak“ teď americké vedení může i díky tomu, že klesla závislost Spojených států na ropě z Blízkého východu. Trump nyní jasně deklaruje, že pokud Teherán bude konat v rozporu s americkými zájmy, dočká se odvety. Ostatně vojenská nadřazenost USA je obecně známá. Obecně řečeno jde o jazyk tvrdé síly, který Trumpovi voliči ocení.

Co teď?

Je tu ale jeden problém – tomuto přístupu totiž v podání amerického prezidenta chybí strategická konzistence. Má se teď kupříkladu severokorejský vůdce Kim Čong-un domnívat, že se Trump vrací do doby, kdy KLDR a jejímu diktátorovi vyhrožoval zničením?

Otázky po tom, co mají dělat, si však mohou klást také na starém kontinentu. Znamená zabití generála Solejmáního ultimátum? Mají si Evropané vybrat mezi možností rezignovat na multilaterální diplomacii s Íránem, nebo v opačném případě čelit rozpadu už tak rozvolněné transatlantické vazby?

A jak si současné dění vyloží Čína? Znamená to, že Donald Trump se chystá klást menší důraz na Blízký východ a místo toho se bude soustředit na zadržování moci Pekingu? Nebo to je jinak a Trump směřuje k válce s íránským režimem? Na všechny tyto otázky není lehké odpovědět.

V první polovině letošního roku každopádně americký prezident bude muset vyřešit dvě krize – jak s Íránem, tak i tu se Severní Koreou. Diktátor Kim už v prosinci pohrozil „vánočním dárkem“, který pošle Spojeným státům.

Svět si tato slova vyložil jako rétorický doprovod možného otestování nové mezikontinentální rakety. Satelitní snímky jednoho ze severokorejských přístavů pak rovněž napovídají tomu, že Pchjongjang buduje novou experimentální ponorku zřejmě schopnou nést balistické střely.

Kim v nejistotě

Vánoční dárek prezidentu Trumpovi se každopádně odložil. Možná smrt generála Solejmáního donutila Kima znovu si promyslet své další kroky. Komentátor Boyes se v londýnských Timesech zamýšlí, že severokorejský lídr teď od základu přehodnocuje, čeho může dosáhnout pokračování diplomatických jednání s americkým prezidentem.

V úvahu přitom musí brát rozdílné parametry od pozice Teheránu. Írán totiž zatím jadernou zbraň nemá, na druhou stranu ale vyniká v takzvaných hybridních a zástupných válkách. To Severní Korea jaderným arzenálem disponuje a navzdory svým slibům pokračuje s rozvojem vlastních jaderných kapacit.

Mezi Trumpem a Kimem v minulosti podle všeho vzniklo porozumění, že obě země pokročí směrem k denuklearizaci Korejského poloostrova do roku 2021. Zatímco vůdce KLDR si od této vidiny slibuje vojenský ústup Spojených států z oblasti, americký prezident požaduje, aby se Kim zbavil svého jaderného arzenálu a přestal testovat nové zbraně. Výměnou nabízí konec hospodářských sankcí.

Kim Čong-un byl v tomto schématu pravděpodobně vždy připravený podvádět. Dosud se ale mohl domnívat, že dokud vede srdečnou konverzaci s Washingtonem, je severokorejský režim v bezpečí. Smrt generála Solejmáního ale tuto rovnici ruší, myslí si Roger Boyes.

Libyjský strašák

Útok na vysoce postaveného íránského velitele Spojené státy prezentují jako zásah proti vrchnímu plánovači teroristických útoků. V tomto ohledu však platí, že Severní Korea také figuruje na prvních příčkách amerického seznamu států sponzorujících terorismus.

Kim Čong-un se tak musí sám sebe tázat, proč by měl pokračovat v diplomatickém jednání s prezidentem Trumpem. Vždyť i severokorejskému lídrovi nyní hrozí, že americké drony budou likvidovat také jeho lidi.

Kimovi možná jen pramálo záleží na tom, jestli ztratí jednoho nebo dva generály. Ostatně sám je vraždí. Jestli se ale něčeho bojí, je to posilování vzorce, který se dříve projevil už v Libyi.

Tamní vládce Muammar Kaddáfí si kdysi koupil podporu Západu výměnou za opuštění plánu na pořízení jaderných zbraní. Západ ho ale opustil, když proti němu povstal vlastní lid. Povstalci následně Kaddáfího brutálně zavraždili.

Donald Trump se bezpochyby bude snažit svůj severokorejský protějšek ujistit, že nynější zásah proti Íránu byl případem, který platnost zmíněného vzorce nepotvrzuje. Prezident bude tvrdit, že režim KLDR ani přes jeho gulagy a nezastíranou brutalitu nečeká podobný osud.

Nesnesitelná nejistota

V očích Donalda Trumpa stojí Pchjongjang před jednoduchou volbou: Severní Korea se může stát relativně prosperující mocností s pomocí Spojených států, anebo se vyvinout v plnohodnotnou jadernou mocnost, kterou však může Washington kdykoliv rozdrtit.

Kim musí určitě vědět, kterou cestou se vydat, ale zatím odolává pokušení. Chce, aby byl jeho stát bohatý a respektovaný, což v řeči tyranů znamená obávaný. Spojené státy se ho ale snaží zahnat do kouta.

Pokud vyhoví jejich požadavku denuklearizace, snaha o změnu režimu může být další na pořadu dne. CIA bude Kimovi nabízet výbušné doutníky stejně jako kdysi Fidelu Castrovi. Cílené politické vraždy však zřídkakdy mění průběh historie a v podstatě nikdy nevedou k řešení komplexních problémů.

Jestli je dnes někdo další „na řadě“, závisí na řadě otázek: Například jaký je skutečný postoj USA k šíření jaderných zbraní? A bude se snažit o změnu režimu v zemích, které mají jaderné ambice?

Trump nicméně nemučí nejistotou jen své protivníky, ale i své přátele, spojence a dokonce i členy vlastní administrativy, dodává komentátor britského deníku The Times Rober Boyes.

Spustit audio

Související