Thomas Kulidakis: Východoevropská vyslankyně v MMF se ujímá funkce

Poprvé za více než sedm desetiletí se výkonnou ředitelkou mocné mezinárodní instituce stala vyslankyně ještě stále se rozvíjející země a studenoválečné východní Evropy. Otázka je, jestli se jí podaří napravit dosavadní kontroverzní roli a pověst MMF.

Čtěte také

Unijní lídři zdůrazňují genderovou vyváženost, v čele Komise může usednout šéfka MMF, říká analytik

Mezinárodní organizace přidružená k OSN nahradila zlatý standard a stala se symbolem uvolnění měnové politiky po druhé světové válce. Ropná krize počátku 70. let 20. století s sebou přinesla vysokou inflaci, což ještě více zdůraznilo cíl Mezinárodního měnového fondu dohlížet na stabilitu směnných kurzů. S volatilitou kurzů dochází k ohrožení celosvětové ekonomiky.

Další úkol Mezinárodního měnového fondu je pomáhat zemím překonávat ekonomické krize, bojovat proti chudobě a obecně zvládat ekonomické otřesy. V minulosti se často jeho zaměstnanci stali terčem oprávněné kritiky pro uplatňování přílišného ekonomického liberalismu a později neoliberalismu.

Negativní aspekt takového přístupu se projevil při řešení krize v Řecku. Už po několika letech prvního memoranda Mezinárodní měnový fond přiznal, že se ve svých odhadech mýlil a přílišné škrty zadusily řeckou ekonomiku.

Pochopení pro potřeby Evropy

K podobným událostem došlo v minulosti ve více zemích a Mezinárodní měnový fond si tak vysloužil od svých kritiků parafráze na svou zkratku. V překladu například „Institut pro chudobu a hladomor“ nebo „Inflace, bída, hladomor“. To vše kvůli prosazování politiky šetření ve chvílích potřeby investic do ekonomiky.

Mezinárodní měnový fond se také často stal terčem kritiky kvůli prosazování velkých projektů bez ohledu na životní prostředí v zemích potýkajících se s ekonomickými problémy. Přílišný tlak na privatizaci státního majetku v duchu nám tak známé „neviditelné ruky trhu“ vyústil v poukazy na snahu prodávat vše, co by v momentálně chudnoucích zemích mohlo být v budoucnosti ziskové.

Jmenování Kristaliny Georgieovové do funkce výkonné ředitelky Mezinárodního měnového fondu může v leckom zažehnout určitou naději na lepší fungování mezinárodní instituce.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Bulharsko v čele Rady EU překonalo očekávání

Bulharka by mohla mít pochopení pro negativa příliš rychlé privatizace, přílišného zdanění a nerespektování kulturně ekonomických specifik různých zemí. Mohla by tlačit na zastavení praxe postupu podle jednoho mustru i tam, kde to není vhodné.

Georgieovová v minulosti působila ve Světové bance, kde se věnovala ekologii a environmentální ekonomii. V době svého působení v Evropské komisi se zabývala rozvojovou pomocí a řešením humanitárních krizí na Haiti i v Pákistánu. Vysloužila si za svou práci ocenění Evropanka roku a Evropská komisařka roku.

Kvůli svému původu může mít pochopení pro potřeby Evropy i na pevném řádu založeném na mezinárodním obchodu. Ujímá se funkce v době složité, charakteristické obchodní válkou mezi Čínou a Spojenými státy a obavami z globální ekonomické recese.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Nezbývá než doufat, že svou dosavadní kariéru a zkušenosti využije k posunu mocné globální instituce od neoliberálního molochu ke skutečně nápomocné organizaci, která umí více, než jen tlačit na privatizace a škrty.

Autor je komentátor Českého rozhlasu