#2 Vznik Dálkového výslechu? „Až se divím, že se to podařilo,“ říká historik Prečan

Spisovatel Karel Hvížďala znal Václava Havla dlouho jen od vidění. Potkával ho v Divadle Na zábradlí a už na konci šedesátých let ho zaujal jako výrazný autor, který dokázal přesně pojmenovávat společenskou skutečnost a nepřestal se k veřejným tématům vyjadřovat ani v době, kdy se většina ostatních odmlčela.

„Havel byl zázrak v jazyce. Protože ho rozebíral, stíral z něj takovou tu falešnou pěnu,“ vzpomíná Hvížďala v sérii Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.

Druhá epizoda série popisuje jejich vztah a cestu, která je dovedla až ke společnému rozhovoru. Hvížďala se v německém exilu postupně začal intenzivně věnovat knižním rozhovorům a velký vliv na něj měla spolupráce s filozofem Václavem Bělohradským na knize Myslet zeleň světa. Právě Bělohradský pak Havlovi naznačil, zda by s Hvížďalou nechtěl zkusit taky vést rozhovor.

Čtěte také

Havel chybí. A co z toho? Pavel Kosatík o nové audio sérii

V červnu 1985 Hvížďala Havlovi skutečně nabídl korespondenční dialog a poslal mu první otázky. Havla nápad zaujal.

Jenže vést rozhovor mezi Bonnem a Prahou, tedy přes železnou oponu, nebylo jednoduché. Otázky a odpovědi putovaly tajnými cestami přes historika Viléma Prečana a další prostředníky a jedna zásilka mohla cestovat i několik týdnů.

Do korespondence navíc zasahovala Státní bezpečnost, která v létě 1985 jeden z dopisů s Hvížďalovými otázkami zabavila. „Vznik Dálkového výslechu byl spojený s mnoha obtížemi. Když se na to dívám zpětně a čtu si v pramenech o vzniku, tak se až divím, že se to podařilo,“ říká Prečan.

Jakou roli v jejich sblížení sehrál Havlův otevřený dopis Gustávu Husákovi? Proč Havel odmítal napsat paměti, ale souhlasil s autobiografickým rozhovorem? A kdo obstaral magnetofon, na který nakonec své odpovědi nahrál? Poslechněte si druhý díl série Kosatík: Rekonstrukce Dálkového výslechu.

V tomto dílu jsou zmíněna tato jména:

Milan Kundera – Česko-francouzský spisovatel, autor románů Žert či Nesnesitelná lehkost bytí. Po konfliktu s komunistickým režimem odešel v roce 1975 do Francie, kde později začal psát také francouzsky.

Gustáv Husák – Komunistický politik, který se stal jednou z ústředních postav československé normalizace. Od roku 1975 až do prosince 1989 zastával funkci prezidenta Československa.

Václav Bělohradský – Český filozof a sociolog, který velkou část akademického života strávil v Itálii. Ve svých esejích a knihách se zabývá modernitou, demokracií, politikou a proměnami západní společnosti.

Jiří Dienstbier – Novinář, rozhlasový reportér, disident a signatář Charty 77. Po listopadu 1989 se stal prvním československým ministrem zahraničí nové demokratické éry.

Jan Vladislav – Básník, esejista a mimořádně významný překladatel světové literatury, signatář Charty 77. Roku 1981 byl režimem donucen odejít do francouzského exilu.

Pavel Kohout – Spisovatel a dramatik, který prošel od poválečného komunistického přesvědčení přes reformní komunismus až k disentu. Byl jedním ze spoluautorů Charty 77 a roku 1979 byl zbaven československého občanství.

Karel Kosík – Český filozof a jeden z výrazných reformně-marxistických myslitelů 60. let, autor známé Dialektiky konkrétního. Po nástupu normalizace nesměl veřejně působit ani publikovat.

Martin Heidegger – Německý filozof, jeden z nejvlivnějších myslitelů 20. století a autor zásadního díla Bytí a čas.

Hans-Georg Gadamer – Německý filozof, představitel filozofické hermeneutiky a autor zásadního spisu Pravda a metoda.

Karl Jaspers – Německý filozof a původně psychiatr, jeden z představitelů existencialismu. Po druhé světové válce významně otevřel otázku osobní, politické a morální odpovědnosti knihou Otázka viny.

Josef Topol – Básník, dramatik, překladatel a esejista, spoluzakladatel Divadla za branou. Po podpisu Charty 77 mu komunistický režim znemožnil veřejnou tvůrčí činnost.

Ivan M. Havel – Vědec, kybernetik a filozof, mladší bratr Václava Havla. Patřil k respektovaným českým vědcům, byl signatářem Charty 77 a později založil a vedl Centrum pro teoretická studia.

Dagmar „Dáša“ Havlová – Manželka Ivana M. Havla. Patřila do sítě osob, přes které bylo možné bezpečně předávat materiály související s Havlovými rukopisy.

Jiřina Šiklová – Socioložka, spisovatelka a disidentka. Po roce 1968 byla vyhozena z univerzity; později pomáhala s kontakty mezi domácím disentem a exilem a v letech 1981–1982 byla vězněna.

Klaus Juncker – Německý nakladatelský redaktor spojený s nakladatelstvím Rowohlt, který se podílel na německém vydávání Havlových textů.

František Janouch – Jaderný fyzik, publicista a exulant. Ve Stockholmu založil Nadaci Charty 77, která ze zahraničí podporovala nezávislou kulturu, disidenty a jejich rodiny v Československu.