Petr Fischer: Česko – země, která kašle na budoucnost

Čtěte také

Petr Šabata: Státní rozpočet není soubor čísel k věření, jak předvádí vláda Andreje Babiše

V programu vlády se o něm píše: „Naše školy – od mateřských až po vysoké – jsou pro nás prioritou. Investice do vzdělávání nejsou totiž pouhým výdajem, ale klíčovou investicí do budoucnosti České republiky. Proto postupně znovu navýšíme výdaje na vzdělávání až k průměru zemí OECD. Tato investice se mnohonásobně vrátí v podobě lepší kvality života, hospodářského růstu a sebevědomé společnosti, připravené čelit výzvám.“

Citát, který se bohužel pohybuje na úrovni snění, neboť praxe jde úplně jiným směrem, a to nejen letos. Pokud by totiž vláda chtěla dohnat průměr výdajů na vzdělání v zemích OECD, musela by do rozpočtu přidat nikoli čtyři miliardy, nýbrž miliard padesát. Jistě nejde vše hned, to by každý ještě pochopil, v prognóze ministerstva financí na další dva roky se ale počítá dokonce s poklesem výdajů na školství.

V roce 2028 274 miliard místo 287 miliard, navržených na rok příští, v roce 2029 už jen 269 miliard korun. Ne, to opravdu nevypadá, že by budoucí vzdělanost lidí v České republice byla priorita vlády, jak se píše v jejím programu.

Tristní struktura výdajů

Tristní je i vnitřní struktura plánovaných výdajů. Vždyť na vědu a vysoké školy se na příští rok chystá 59 miliard, zatímco další dva roky si budou muset vědecká pracoviště a VŠ vystačit jen s 56 miliardami. Česko má přitom mnohaletý deficit v podpoře vědy a výzkumu, státní výdaje na tuto klíčovou oblast pro budoucnost každé moderní země nedosahují ani půl procenta HDP.

Čtěte také

Petr Šabata: Ministr školství neuspěl v jednání o rozpočtu, což je chyba vlády

Celkově jde na vědu a výzkum 1,81 procent HDP (skoro dvě třetiny jsou soukromé investice), což je nejen pod průměrem Evropské unie (ten činí 2,3 procenta HDP), ale daleko pod výdaji vyspělých sousedních zemí, jako jsou Německo a Rakousko, které na vědu a výzkum vydávají 3 procenta HDP.

Jistě, je možné spolu s ministrem školství Robertem Plagou (za ANO) věřit tomu, že příští rok se to změní a peníze na priority vzdělané budoucnosti budou, vždyť ministr dostal od ministryně financí příslib většího navýšení. Jenže oficiální rozpočtové dokumenty nic takového nezahrnují. Naopak se zdá, že ministerstvo o další peníze může přijít ještě letos.

Například Motoristé, kteří odmítají schodek 389 miliard, jasně naznačují, že na školství se dá personálně ušetřit. Spolu s SPD, která schodek také kritizuje, vedou přece svou zarputilou kulturní válku proti inkluzivnímu školství, a na něm se dá ušetřit spoustu jednotek miliard. Na potřeby českých dětí a celé společnosti nehledě.

Falešné naděje

Ministr Plaga působil v opozici jako relevantní kritik školské politiky vlády Petra Fialy (ODS). Oprávněně kritizoval zmatené vedení resortu, ale i nedostatek peněz. Když měl sám prosadit školství jako prioritu vlády, není o nic úspěšnější než jeho předchůdci. Politika se dělá slovy, ale tak, že se nakonec změní v činy, a k těm je ve školství, vědě a výzkumu zatraceně daleko.

Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Česko zůstane zemí minulosti, protože na budoucnost politici nemyslí, ať už jsou z jakékoliv strany. Fakt, že každá vláda umí do programového prohlášení napsat školství a vzdělanou společnost jako svou prioritu, ale pak se na vzdělávání, vědu a výzkum vykašle, svědčí o vyprázdněném a ryze marketingovém půdorysu české politiky.

Vláda Andreje Babiše s ministrem Plagou na školství na tom nic nezměnila a přinesla zase jen falešné naděje, z nichž dobré školství a moderní věda nevyrostou. Programové prohlášení mělo být něco jako posvátný text a zbyly z něj zase jen cáry zbytečně popsaného papíru.

Autor je komentátor časopisu Euro