Thomas Kulidakis: Bulharsko v čele Rady EU překonalo očekávání
Když se před půl rokem poprvé v historii ujalo předsednictví Rady Evropské unie Bulharsko, jeho angažmá bylo přijímané s velkými pochybnostmi. Pak ale překvapilo...
Unijními metropolemi zaznívaly diplomatickými kudrlinkami okrášlené obavy, že Sofie svou roli prvního mezi členskými státy zvládne jen s největšími obtížemi. Pokud vůbec. Jak se ale ukázalo, Bulharsko vše zvládlo.
V první řadě bylo jeho předsednictví přínosné pro zemi samotnou, její odborné i lidské kapacity. Skoro 1,5 tisíce speciálně vycvičených pracovníků získalo cenné zkušenosti. Bulharská státní správa dostala šanci překonat sklon k provincionálnímu přístupu. A můžeme také doufat, že když se kabinetu Bojka Borisova podařilo nic významného nepokazit a pár věcí zlepšit, došlo opět k dalšímu kroku k překonání stereotypů vůči bývalému Východnímu bloku.
Překonali stereotypy? Snad ano...
Thomas Kulidakis: Dohoda o Makedonii je příklad hodný následování
Podpis dohody mezi Řeckem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií o uspořádání vzájemných vztahů možná ukončí dlouhý spor narýsovaný tuší nacionálního šovinismu.
Přetrvávají totiž dodnes, a týkají se i nás. Projevilo se to nejen při aktuální debatě o zahájení přístupových jednání s Albánií a Republikou Makedonií, ale také v průběhu hádek o řešení migrační problematiky. Nejednou jsme slyšeli významné upozornění, že když my odmítáme solidaritu v rámci migrace, protože v tomto ohledu nemáme tradici, západní bohatší země také neměly tradici v posílání peněz chudším na východ.
V neposlední řadě je také dobré, že na rozdíl od našeho předsednictví bulharská vláda pokusy opozice o svržení ustála. A i když je Bulharsko stále předmětem monitorování Evropské unie kvůli korupci, na rozdíl od nás se zatím nevynořilo podezření z korupce spojené s předsednictvím v Radě Evropské unie.
Bulhaři pro snížení vlivu Ruska
Thomas Kulidakis: Západnímu Balkánu do Evropské unie nepomáháme
Evropská unie se rozhodla o jeden rok odložit začátek přístupových jednání s Albánií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií.
Jako svou hlavní agendu si bulharského předsednictví vytyčilo opětovné přitáhnutí pozornosti členských států k regionu západního Balkánu. To se mu ve spolupráci s Evropskou komisí podařilo. Členské státy se opět pokouší zamezit šíření vlivu Ruska a Číny v oblasti a o stabilizaci jednotlivých balkánských neunijních zemí. To je dobře, protože je klíčová i pro bezpečnost a stabilitu celé Evropy. Přesto summit se zeměmi západního Balkánu skončil rozpačitě, kvůli nejasným závěrům a závazkům. Hlavní problém byla otázka uznání Kosova.
V dalších oblastech se Bulharsko muselo soustředit na reformu směrnice o vysílaných pracovnících, kde se muselo vyrovnat s dvojí rolí. Za prvé: nestranného zprostředkovatele kompromisu mezi členskými státy. Za druhé: země, která měla zájem na změně návrhu, protože bulharští stejně jako čeští přepravci protestovali proti plánům Francie a dalších bohatých zemí bojovat proti údajnému sociálnímu dumpingu z východu. Neboli neférové konkurenci nižšími mzdami.
V čem neuspěli?
V řešení velkých výzev v podobě jednání se Spojenými státy, íránské jaderné dohody nebo ochrany duševního vlastnictví Bulhaři také obstáli bez významnějším problémů. V čem naopak Bulharsko neuspělo, byl kompromisní návrh reformy unijního azylového systému. Přestože byl většinově přijímaný pozitivně, vše ztroskotalo kvůli tradiční rozhádanosti a nesouladu mezi státy nejvíce zatíženými, a zbytkem unie, především zeměmi Visegrádu. Z toho ale nelze Bulharsko vinit. Neuspěli i jiní, zkušenější a významnější kabrňáci.
Celkově je tedy možné hodnotit bulharské předsednictví pozitivně. Je to důkaz, že při nízkých očekáváních je možné jen příjemně překvapit. I nic nepokazit je totiž umění, obzvláště pro stát doposud spíše nezkušený ve velké politice s globálními dopady.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
