Thomas Kulidakis: Správný čas na odchod z Afghánistánu

Smutnou pravdou je, že takzvanou válku proti terorismu ve vzdálené zemi nevyhráváme. Naopak, sčítáme mrtvé a teroristické útoky se dějí i nadále.

V Afghánistánu máme 14 mrtvých za 16 let. To není důvod k ústupu, tvrdí armádní psychiatr

• Upravit
• Smazat

Smrt dalšího českého vojáka v Afghánistánu vyvolala debaty o smysluplnosti této zahraniční mise. Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek napsal, že v Afghánistánu jsme se ocitli v bažině a měli bychom hledat cestu ven. Můžou podobná slova ovlivnit psychický stav vojáků, kteří riskují své životy?

I sedmnáct let po začátku bojů je teroristická hrozba všudypřítomná. Navíc omyly typu vybombardovaných vesnic a svateb slouží jako dobrý náborový prostředek pro fanatiky všeho druhu, včetně těch už v Evropě přítomných.

I kdyby o život přišel byť jen jediný afghánský civilista, pořád by na koaliční jednotky dopadal stín okupačních jednotek, které nedokáží vyhrát ani válku ani mír. Současná vláda v Kábulu se totiž udrží jen do chvíle, dokud budou zahraniční vojska v zemi.

I s jejich pomocí ale kontroluje jen několik oblastí, především kolem hlavního města a samozřejmě ropných polí. Tálibán se projevuje v plné síle, útoky na civilisty, zahraniční i domácí vojáky a policisty jsou skoro na denním pořádku.

Zahájit odchod pomalu, ale jistě

Oproti zahraničním vojákům má ostatně velkou výhodu. Cizí vojska budou muset jednou odejít. Dřív nebo později. Tálibánu a jakýmkoliv jiným povstalcům tedy stačí vydržet dost dlouho.

Výkřiky politiků nad mrtvým vojákem z Afghánistánu jsou bezohledné. Je to jak kroužení supů nad mrtvými, tvrdí válečný veterán Gábor

• Upravit
• Smazat

Válka v Afghánistánu trvá už 17 let, a to i za účasti českých vojáků, kteří jsou součástí spojeneckých vojsk NATO. Po pondělním útoku na základně v provincii Herát zemřel další náš voják, dva jiní byli zraněni.

Bez podpory domácích obyvatel se navíc ani vláda, ani vojska NATO dočkat úspěchu nemohou. O tom svědčí i poslední útok na českého vojáka. Jestliže na vás kdykoliv může zaútočit údajný místní spojenec, který najednou začne střílet, nezbývá, než se bát otočit zády ke komukoliv, kdykoliv a kdekoliv.

Je načase začít skutečně zvažovat odchod dřív, než všichni dopadneme stejně jako sovětská vojska v Afghánistánu a americká ve Vietnamu.

Poučení jak odejít přitom plyne z průběhu dvou válek, v nichž působili naši američtí spojenci, kteří nás zatáhli také do Afghánistánu. Náhlý odchod z Iráku zanechal zemi v chaosu, z níž vyrostl takzvaný Islámský stát. Původce pozdějšího terorismu.

Thomas Kulidakis: Další mrtvý voják v Afghánistánu je tragická cena za naše spojenecké závazky

• Upravit
• Smazat

Není nic smutnějšího, než psát o smrti svého bližního a spoluobčana. Další mrtvý český voják v Afghánistánu je smutné memento našich spojeneckých závazků, které si někdy žádají cenu nejvyšší, lidský život.

Tomu je potřeba se vyvarovat. Ve Vietnamu Spojené státy bojovaly tak dlouho, až celou zemi přenechaly svému nepříteli. Protože odmítaly vidět realitu vlastní prohry.

Pokud se oběma neblahým možnostem chceme vyhnout, nezbývá, než aktivně jednat s Tálibánem i kábulským kabinetem o vládě národní jednoty. Cílem by mělo být odejít postupně, abychom po prohrané válce s terorismem nezanechali zemi v chaosu, který se stane rájem a základnou radikálů.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Pravdu ale nemají ani ti, kteří chtějí odejít hned, ani ti, kteří chtějí zůstat do konečného vítězství. První je nebezpečné, druhé se po sedmnácti letech jeví jako nemožné. Správný postup je na základě poučení z předchozích omylů odejít postupně a se zárukami budoucího vývoje. Ovšem čím dříve, tím lépe, zahájit odchod pomalu, ale jistě.