V Afghánistánu máme 14 mrtvých za 16 let. To není důvod k ústupu, tvrdí armádní psychiatr

25. říjen 2018
Přílet poslední části 10. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu z Afghánistánu na letiště Praha Kbely

Smrt dalšího českého vojáka v Afghánistánu vyvolala debaty o smysluplnosti této zahraniční mise. Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek napsal, že v Afghánistánu jsme se ocitli v bažině a měli bychom hledat cestu ven. Můžou podobná slova ovlivnit psychický stav vojáků, kteří riskují své životy?

„Neovlivňuje a nemělo by to ovlivňovat jejich výkonnost. Ale určitě to nepřispívá jejich morálce,“ upozorňuje hlavní psychiatr Armády České republiky Jan Vevera. V podobných situacích by společnost měla spíše demonstrovat, že za vojáky stojí a že dělají smysluplnou a důležitou práci.

Možná by bylo vhodné, kdybychom debaty o smysluplnosti mise nebo defétistické řeči, které jsem četl na internetu, o tom, že je to Vietnam, vedli až poté, co pohřbíme mrtvé a uplyne třeba čtrnáct dní.
Jan Vevera

Výkřiky politiků nad mrtvým vojákem z Afghánistánu jsou bezohledné. Je to jak kroužení supů nad mrtvými, tvrdí válečný veterán Gábor

Válečný veterán František Gábor na fotce uprostřed

Válka v Afghánistánu trvá už 17 let, a to i za účasti českých vojáků, kteří jsou součástí spojeneckých vojsk NATO. Po pondělním útoku na základně v provincii Herát zemřel další náš voják, dva jiní byli zraněni.

Únava ze sedmnáct let trvajícího konfliktu se podle Vevery projevuje spíš u vojáků jiných armád, zejména té americké. Afghánistánem a Irákem už totiž dohromady prošlo víc vojáků než válkou ve Vietnamu, navíc zpravidla jde o mladší muže.

Vevera s odkazem na studii britských lékařů uvádí, že riziko psychického traumatu se zvyšuje, pokud voják během tří let stráví v zahraničí více než třináct měsíců, jde o samotný pobyt v nepřátelském prostředí. A v tomto ohledu na tom prý jsou evropské armády dobře.

Armáda má bojovat

Sám Vevera se z Afghánistánu naposledy vrátil v roce 2014 a zažil tam i smrt vojáků: „Je to doprovázeno smutkem a truchlením, ale paradoxně platí, že se s tím vojáci vyrovnávají docela dobře. Dokládá to i fakt, že zranění odmítli nabídky na repatriaci.“

Thomas Kulidakis: Další mrtvý voják v Afghánistánu je tragická cena za naše spojenecké závazky

Čeští vojáci a pes v neprůstřelných vestách

Není nic smutnějšího, než psát o smrti svého bližního a spoluobčana. Další mrtvý český voják v Afghánistánu je smutné memento našich spojeneckých závazků, které si někdy žádají cenu nejvyšší, lidský život.

„V Afghánistánu máme čtrnáct mrtvých za šestnáct let. To nejsou hodnoty, které by měly armádu přinutit k ústupu. Na úrovni lidských životů to jsou tragédie, ale za šestnáct let války to není taková hrůza,“ podotýká Vevera.

Pobyt v nebezpečném prostředí je podle něj tím, kvůli čemu vojáci na mise jezdí. „Nikdo z nich tam není úplně z rozkazu, každý má možnost říct ne, nebo misi z rodinných důvodů odložit. Podle mých zkušeností na mise jezdí dobrovolně a vnímají to jako vyvrcholení svojí kariéry. A jsou na to připraveni,“ zdůrazňuje.

Vevera si rovněž všímá toho, že zatímco s korupcí a nezaměstnaností se bojuje a válčí, tak do Afghánistánu se jezdí na mise – jako bychom se báli vyslovit slovo válka.

„Česká veřejnost není moc připravena na to, že se budou vracet padlí. Je to můj subjektivní dojem, ale dívá se na armádu jako na humanitární organizaci, která někam jezdí léčit a odminovávat. Nechápe, že armáda je hlavně bojová organizace a zajišťuje to, co humanitární organizace nedokáží,“ uzavírá. 

Spustit audio

Související