Thomas Kulidakis: Proč prezident Zeman o Kosovu řekl, co si řada lidí myslí

Prezident Miloš Zeman na státní návštěvě Srbska s prezidentem Aleksandarem Vučićem
Prezident Miloš Zeman na státní návštěvě Srbska s prezidentem Aleksandarem Vučićem

Český prezident Miloš Zeman už v minulosti prokázal, že ví, jak své hostitele potěšit.

Dokázal to kontroverzními výroky v Izraeli, Číně, Rusku a tentokrát také v Srbsku. Prohlásil se za milovníka Srbska, srbského lidu a pohanil částí zemí světa neuznávané Kosovo.

Prištinou spravované území vzniklo v důsledku bombardování bývalé Jugoslávie, které zastavilo oboustranné národnostní čistky. Kosované vyháněli a vraždili Srby, Srbové Kosovany.

I dvacet let po tehdejších událostech je letecká kampaň proti bývalé Jugoslávii předmětem sporů. V případě České republiky mimo jiné proto, že Srbové patřili mezi tradiční spojence. Naše země s nimi dokonce měla v letech 1921 až 1939 uzavřené spojenectví v rámci takzvané Malé dohody.

Tehdy ještě Kosovo patřilo do hájemství Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V roce 1929 se monarchie přejmenovala na Jugoslávii. Kosovo samotné představuje pro Srby jeden z hlavních bodů jejich historie a národního příběhu. 

Čínské obchodní a ruské geopolitické zájmy

Bitvou na Kosově poli přišli ve 14. století o svou samostatnost a stali se vazaly Osmanů. Legenda praví, že některé varhany v tamních klášterech jsou ukované z mečů padlých rytířů.

Není se tedy co divit, že Srbové se Kosova nechtějí vzdát a považují ho stále za své historické území. Kosovští Albánci v jejich pohledu přišli na území mnohem později, než Srbové. Mezi citovou vazbou a stavem de facto je ale velký rozdíl. Albánci, převážně muslimové, v Kosovu jsou. Odejít nechtějí a snaží se dokazovat právo na samostatný stát.

Cílem srbské diplomacie je dosáhnout, aby se počet států uznávajících samostatné Kosovo snížil pod polovinu členů OSN, což se jim postupně daří. Spoléhat mohou také na pět členských zemí Evropské unie, které Kosovo uznat odmítají. Kypr, Španělsko, Slovensko, Rumunsko a Řecko. Důvod je mimo jiné možný negativní příklad pro územní nároky vlastních menšin.

Celá řada států a organizací navíc poukazuje na podezření, že vznikem samostatného Kosova se do rukou organizovaného zločinu dostaly nástroje státu. Pašováním drog a lidí počínaje, prodejem lidských orgánů konče. Důvod k nespokojenosti skýtají také pochyby, jestli mezinárodní soud v Haagu jednal se všemi stranami stejně.

Bývalá hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla del Ponteová ze své funkce v roce 2007 odešla mimo jiné kvůli zklamání z údajné nemožnosti stíhat některé kosovské Albánce za obchod s orgány zajatých Srbů.

Mezinárodní soud v Haagu má nyní další možnost zasáhnout. Předvolal teď už bývalého kosovského premiéra Haradinaje, který kvůli tomu ze své funkce nedávno odstoupil, aby prý nekazil pověst země.

V tomto ohledu se jeví celkem zřejmé, co prezident Miloš Zeman svým výrokem sledoval. V Srbsku se stýkají čínské obchodní a ruské geopolitické zájmy. Obě země jsou mu blízké, takže cítí šanci zaseknout drápek.

Z hlediska obchodního by to mohlo být výhodné i pro Českou republiku. Srbsko má peníze a kupříkladu české tramvaje a jiné průmyslové výrobky potřebuje. Snaží se vstoupit do Evropské unie a získává diplomaticky navrch nad Kosovem.

Thomas Kulidakis

Priština svou pověst poškodila vyhlášením stoprocentních celních tarifů vůči Srbsku a Bosně a Hercegovině navzdory názoru Evropské unie i Spojených států amerických. Český prezident tentokrát nebyl jen prostořeký, ale vybral si jednu stranu sporu. Naše vláda k tomu bude dříve nebo později nucena také.

Autor je komentátor Českého rozhlasu