Thomas Kulidakis: Česko jde ve vztazích se Srbskem ve šlépějích T. G. Masaryka, nikoliv Madeleine Albrightové

Pokud by se tedy měla popsat první státnická návštěva v České republice od začátku koronakrize jednou větou, mohla by znít následovně: „Padli si do náruče, dali si, co navzájem k potěšení chtěli, a v dobrém si popřáli k opětovnému shledání a spolupráci“.

Čtěte také

Srbský prezident Vučić: Sputnik V je skvělá vakcína, jen jí nevyrábí dost. Geopolitika mě nezajímá

Za touto pomyslnou větou se skrývá naprosto konkrétní agenda.

Prezident Vučić si ze setkání s prezidentem Zemanem domů odváží osobní omluvu hlavy českého státu. Zeman zalitoval, že v roce 1999 coby premiér nově přijatého Česka nezabránil bombardování Srbska Severoatlantickou aliancí. Dotkl se tak citlivé části srbských nedávných dějin stejně jako českých, protože bombardování Srbska dvanáct dní po našem vstupu do NATO nevonělo minimálně půlce tehdejší politické reprezentace a velké části veřejnosti.

Prezident Vučić poté, co si s českým protějškem vyměnil státní vyznamenání, potěšil českého premiéra, když se dotknul české citlivé současnosti. Srbsko má na rozdíl od České republiky očkovacích látek dostatek, takže přislíbilo zaslat 100 tisíc vakcín Pfizer/BioNTech.

Což je o 20 tisíc více, než slíbily unijně solidární Maďarsko, Slovinsko a Rakousko poté, co Česko ostrouhalo na unijním jednání o dodatečném vakcínovém přerozdělování.

Pěstování dobrých vztahů

Nutno dodat, že vakcíny od unijně solidárních zemí zatím nedorazily, doufejme tedy, že srbský dar dorazí co nejdříve. O tom, že v Česku vakcín není dost, a tak se každá v duchu hesla „jde především o zdraví a ne politiku“, hodí, není pochyb.

Čtěte také

Jiří Pehe: Privatizace české zahraniční politiky dosáhla absurdních rozměrů

Smutné jen je, že si kuloární vrabci cvrlikají o nervech na pochodu některých českých úředníků majících na starosti kontakt s Unií. Zatímco premiér Babiš byl podle svých slov nabídkou srbského prezidenta dojat, část úřednického aparátu se prý bála, že Unie bude naštvaná.

No jo, kdyby Unie ale vyjednala smlouvy, podle nichž by bylo dost vakcín, nebylo by třeba se dojímat při přebírání darů od neunijních zemí.

Z hlediska hospodářského panuje mezi českou a srbskou ekonomikou čilý obchod s pozitivní bilancí, který skončil plusem dokonce i v roce koronavirovém. Sice už to nebyl přebytek 100 až 200 milionů eur, ale i necelých 25 milionů eur pozitivní bilance je dobré číslo. Vzájemný obchod se navíc může ještě zlepšit.

Srbský propad ekonomiky koronavirového roku 2020 se odhaduje na pouhé procento a jednu desetinu, což je jeden z nejlepších výsledků v Evropě. Jelikož oběma směry putují investice, českým firmám se v Srbsku daří a podle prezidenta Vučiće Srbové stále považují Českou republiku a její občany za přátele, není důvod, proč by se nedařilo dále.

Čtěte také

Prezidentovo chování v Srbsku vyvolává dojem, že slouží zájmům Ruska, myslí si Žantovský

Pěstování dobrých vztahů mezi našimi zeměmi má navíc dlouhou tradici, sahající až k prvnímu československému prezidentovi. Tomáš G. Masaryk měl i srbský pas, přátelil se s dobovým srbským vedením, Československo bylo se Srbskem spojenec politický i vojenský. Do Versaillské smlouvy se diplomaté dokonce pokusili prosadit Masarykovu ideu propojení obou zemí pozemním koridorem. Naše vztahy se tedy vyvíjí dlouhodobě dobře, kiks 90. let je historie.

Sarkasticky se říká, že zatímco se Masaryk snažil o spojenectví, o desítky let později se Madeleine Albrightová za pohostinnost, které se jí dostalo coby dítěti českého diplomata v Bělehradě, odměnila v dospělosti bombardováním coby občanka USA. To je ale příběh, který není určující pro vztahy roku 2021 a dále.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Není jistě třeba zmiňovat, že o zakázky a dobré vztahy se Srbskem se uchází země všech azimutů. A asi neudiví, že ekonomicky nám konkuruje kupříkladu Německo. To je odpověď pro ty, kteří by snad v zaslepenosti ideové úderky raději přenechali výhodné vztahy konkurenci politicky o nic méně západně příslušné, ale ve vztazích mnohem pragmatičtější.

Autor je komentátor Českého rozhlasu