Teroristická skupina ATA – ve vykonstruovaném procesu bylo odsouzeno 9 mladistvých

Dobové noviny uveřejnily v říjnu padesátého roku zprávu, opatřenou titulkem Teroristická skupina ´ATA´ ve službách Vatikánu. K vůdcům oné ilegální organizace měl patřit tehdy dvacetiletý Miloslav Kohout, o němž se konstatuje, že se „řídil vysíláním západního rozhlasu“, že se „chtěl spojit s teroristy z jiné ilegální skupiny“, že chtěl postavit vysílačku a „navázat styk s americkou tajnou službou prostřednictvím sekty mormonů“.

Členem skupiny byl podle novin také osmatřicetiletý rektor Piaristické koleje František Ambrož Stříteský, který se stýkal se souzenými mladými lidmi, utvrzoval je v jejich postojích a „připojil se k vatikánským agentům, kteří bez rozpaků znesvěcují chrámy, zneužívajíce je jako skrýší zbraní, a kteří kněžským rouchem zakrývají své spolčení s imperialisty a štváči atomové války.“

Citovaná zpráva je příznačným výtvorem komunistické propagandy: proces, který se konal ve dnech 9. až 11. října 1950, byl vykonstruovaný od A do Z – pravdivá v něm byla prakticky pouze jména. A také skutečnost, že všichni obvinění smýšleli nekomunisticky nebo protikomunisticky. Státní bezpečnost tehdy uměle vytvořila čtyřiadvacetičlennou odbojovou skupinu a zničila tak život řadě mladistvých studentů reálného gymnasia v Litomyšli.

K nim přidala další typické reprezentanty tzv. reakce – například právě patera Františka Stříteského. Úhrnem dostali trest 220 let. Na případu je dobře vidět, jak StB politický proces stavěla. A také ukazuje, že délka pobytu v kriminále není automaticky měřítkem perzekuce. Nezletilí obžalovaní dostali mnohdy trest ve výši dvou či tří let – ale v režimu, kde vládli bdělí kádrováci, tím měli zničenou většinu života.

Skauti kontra Svazáci

Studenti litomyšlského reálného gymnázia o sobě dali vědět už v únorových dnech roku 1948, kdy se někteří z nich rozhodli, že se nepřidají ke generální stávce na podporu KSČ a že se budou normálně učit. Počátkem procesu Stříteský a spol. byly ale až události roku 1949, kdy ze všech republikových mládežnických svazů vznikl jednotný Československý svaz mládeže.

Výše zmíněný Miloslav Kohout (1930-2009), tehdy septimán a skaut, vzpomínal: „Dneska to vypadá legračně, ale my jsme neuvažovali o státních otázkách, ale hlavně o tom, že komunistická strana se snaží ovládnout mládež. A jako ovládnutí mládeže nám, skautům, připadalo už to, že nám začali vydávat legitimace, kde byla hlavička ČSM – a Junák tomu byl jaksi podřízen. (…) To se nám nelíbilo, a tak jsme se, hrstka z nás, domluvili, že to budeme bojkotovat a že se vydají nějaké letáky, což tenkrát bylo celkem moderní.“

Miloslav Kohout spolu s kamarádem Václavem Novotným reagovali na svazáckou uzurpátorskou politiku sepsáním studentské výzvy – letáku, který měl jako nadpis oslovení Kolegové a kolegyně. Leták, podepsaný pseudonymem ATA, se do dnešních dnů nedochoval. Podle Kohoutova svědectví a podle jeho přátel byl jeho obsah kritický vůči politice svazu mládeže. Kromě toho leták obsahoval i výzvu, aby si všichni oslovení, kteří s kritickým názorem sympatizují, zapíchli v určitý den do klopy kabátu špendlík s bílou hlavičkou. Kohout poslal leták předem vytipovaným spolužákům. S těmi, kteří výzvu vyslyší, se chtěl později sejít a domluvit, jak budou na postup svazáků konkrétně reagovat.

Miloslav Kohout sepsal s kamarádem Václavem Novotným studentskou výzvu|foto: Post Bellum

Výzvu přijalo asi šest lidí. Miroslav Matějka (1932), tehdy septimán, ji nejdřív považoval za provokaci: „Když jsem jednou přišel domů ze školy, tatínek mi předal dopis, obálku, ve které ten leták byl. (…) Tatínek mi to předal a říká: ‚Co tomu říkáš?‘ Na to já: ‚Není to provokace?‘ Byli jsme rodina – jak se říká – na tapetě. A najednou se máte přihlásit k nějaké organizaci tím, že si dáte bílý špendlík do klopy. Bylo to součástí letáku: ‚Kdo souhlasí s obsahem, nechť ten a ten den nosí v levé klopě špendlík s bílou hlavičkou.‘ To si člověk nemohl myslet nic jiného, než že to poslali estébáci... A podepsán ATA. Tatínek mi říká: ‚To je jednoduchý, jejich člověk to omrkne, napíše seznam, kdo z vás bude běhat po gymplu s bílou hlavičkou v klopě. Druhý den vás objedou a posbíraj.‘ Samozřejmě jsem ten špendlík neměl. A nevěděl jsem, kdo to poslal. Ten den, kdy jsme měli ten špendlík mít, jsem přišel do školy, tehdy seděl Míla Kohoutů o hodině latiny sám, já jsem si k němu přisedl a během vyučování mi ukázal dlaň, na které měl tužkou napsáno ‚ATA‘. Tak jsem se dověděl, kdo je odesílatelem.“

Stalinův obraz v záchodě

Slovo Ata – turecky otec – si student Kohout vymyslel zcela náhodně. Je třeba to zdůraznit, protože i podpis pod letákem později StB v procesu zneužila. Kohout Matějku pozval na konspirační poradu a ten den zároveň obešel všechny, kdo skutečně bílý špendlík v klopě nosili, aby jim oznámil datum a místo konání schůzky. V podstatě pouze leták a sraz několika studentů gymnázia v Litomyšli se později staly jádrem procesu Stříteský a spol.

Studentská skupina samozřejmě nebyla odbojovou a už vůbec ne „teroristickou“ organizací – jen tajným spolkem, jehož členů se dotýkal nátlak svazáků. Navíc dlouho nevydržela: na konci června 1949 byl Miloslav Kohout spolu s kamarádem Jiřím Mrázem zatčen a převezen do vazby Státní bezpečnosti v Pardubicích.

Miroslav Matějka výzvu považoval za provokaci, nakonec se ale ke Kohoutovi přidal|foto: Post Bellum

Důvodem k vyšetřování a k zatčení se stala zcela nesouvisející klukovina, která se v těch dnech odehrála na půdě gymnázia. Při schůzce plachtařského klubu, který si půjčoval školní místnosti, se dva jeho členové (žáci průmyslovky Jan Pech a František Snopek) rozhodli zničit v jedné prázdné třídě obrazy prezidenta Klementa Gottwalda a generalissima J. V. Stalina. Vyndali potentáty z rámů, obrazy roztrhali a spláchli do záchodu.

Jenže to udělali velmi nedbale – druhý den našel na WC útržky obou portrétů pomocný školník, který incident udal zastupujícímu řediteli Obdržálkovi, muži, který byl sice skaut, ale moc se tak nechoval – spíš se snažil stůj co stůj udržet ve funkci. Vyšetřování vedlo do septimy, kam chodil Kohout: „V rozpáraném šose mi tehdy našli leták. A u dalšího spolužáka Jirky Mráze našli poznámky o děvčatech, ale takové nešťastné. Psal tam třeba: ‚Je to ideální holka, ale tátu má svini komunistickou.‘ To stačilo na to, aby ho zatkli. Druhý den si nás odvezli.“

Tak se začal rodit „velký případ“. Bližší podrobnosti najdete v práci historika Martina Boštíka a samozřejmě je také uslyšíte v Příbězích 20. století. V pořadu budou vzpomínat Miloslav Kohout, Miroslav Matějka, Alena Posltová, Karel Metyš a další aktéři procesu.