Tereza Zavadilová: Velmi drahý chleba

9. listopad 2022

Každá ekonomická recese či krize má svá specifika. Ta současná také. Třeba to, že se lidé bojí nejen o práci a peníze, ale i o schopnost obstarat si základní potřeby, jako je teplo, světlo a jídlo. Termínem populární psychologie, jde o onen pověstný spodek Maslowovy pyramidy potřeb. To celé v psychologické tíži války, která se odehrává v civilizované Evropě, z jejího středu relativně nedaleko.

Ekonomickým specifikem současné situace je způsob vzniku inflace. Ta přišla nikoli jako reakce na přehřátí ekonomického cyklu, což je vcelku učebnicová záležitost a dříve se stávala, ale jako odpověď na násilné přetržení zahraničního obchodu kvůli pandemii a také skokového zdražení plynu kvůli agresi Ruska a jeho následné izolaci. 

Čtěte také

Kromě energií je tedy nejtíživějším okruhem problémů pro většinu lidí zdražování jídla. Ceny potravin sledované OSN se dostaly na šokově nejvyšší úroveň v březnu. Po napadení Ukrajiny Ruskem totiž přestaly fungovat ukrajinské přístavy, z nichž země vyváží obilí. 

Naštěstí bylo v sezóně celkem dobré počasí, takže obiloviny typu oves měly dobrou sklizeň. Postupně se už také nahodil mezinárodní obchod se surovinami, protože velké přístavy zacpané v pandemii se uvolnily a kamiony a lodě začaly jezdit. Už sedmý měsíc v řadě proto ceny potravin padají, stále jsou ale vyšší než loni.

Na byznysové dohody s Ruskem spoléhat nelze

Ve více než polovině zemí světa růst cen potravin dokonce převyšuje inflaci. To neplatí pro některé země Evropy, která nejvíce trpí zvýšením cen energie. Eurostat sledoval, jak se lidem zdražil chléb: nejvíce, o 77 procent meziročně, Maďarům. Česko spolu s Chorvatskem, Estonskem a Polskem patří k zemím, kde základní potravina proti loňsku zdražila zhruba o třetinu. 

Čtěte také

Růst cen potravin je rychlejší než před dekádou, kdy drahé jídlo přispělo k rozsáhlým protestům proti režimům v rozvojových zemích a takzvanému Arabskému jaru. Hrozba hladu může dále vyhánět lidi z Afriky a posilovat migraci do Evropy, které se politici tak bojí.

Protože největším problémem logicky je růst cen jídla pro nejchudší země, kterým navíc dovážené potraviny zdražuje prudce posilující dolar. Potravinová inflace v Africe nyní činí 19 procent a v Asii dokonce 24 procent. Třeba Libanon je v úplně hrozivé situaci, protože ceny jídla se proti loňsku zvýšily čtyřikrát. Může za to loňský výbuch v Bejrútu, který zničil zásoby v silech. A také to, že země většinu jídla importuje, z půlky z Ukrajiny a Ruska. 

Tereza Zavadilová, ekonomická novinářka

To je ostatně úzké hrdlo potravinového problému pro celý svět. Ukrajina a Rusko jsou jednak velkými exportéry obilovin a olejnin a také zemědělských hnojiv, nezbytných pro vysokou výtěžnost zemědělství. Bylo to vidět nedávno, když Rusko odstoupilo od mezinárodní dohody, že nebude bránit výjezdu ukrajinských lodí vyvážejících potraviny. Pak ustoupilo, ale znervóznilo to celý svět. Jako to platí v případě energií, ani na byznysové dohody s Ruskem spoléhat nelze. Tyto násilné šoky mohou komplikovat zlevnění jídla ve světě – ačkoli ceny surovin už klesají. 

Autorka řídí byznysový web Newstream.cz

Spustit audio