Karel Barták: Zelenskyj ztratil svatozář. Pomohl těm, kdo odmítají členství Ukrajiny v Evropské unii

30. červenec 2025

Po tři roky byl Volodymyr Zelenskyj miláčkem, „zlatým chlapcem“ Evropské unie. Chodil po červených kobercích, seděl v čestných křeslech, promlouval na summitech, všichni se ucházeli o jeho účast a přítomnost. Stal se živoucím symbolem nejen odporu své země proti ruské agresi, ale také její vnitřní transformace v moderní společnost založenou na vládě práva, intenzivně se připravující na co nejrychlejší přijetí do Evropské unie.

Minulý týden pak toto vše sám přinejmenším zpochybnil. Nechal v urychleném řízení vypracovat a schválit zákon, kterým podřídil dvě agentury pověřené potíráním korupce generální prokuratuře a zbavil je tím nezávislosti. Což neušlo bdělé ukrajinské občanské společnosti – válka neválka, tisícovky lidí protestovaly pod okny prezidentského paláce a také v městech napříč Ukrajinou.

Čtěte také

Evropskou unii zasáhla tato aféra jako blesk z čistého nebe. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která se na fotkách se Zelenským obvykle dojatě držela za obě ruce, byla nepříjemně zaskočena a žádala vysvětlení.

Prezidentův krok kritizovali eurokomisaři i premiéři. Mluvilo se o oslabení právního státu na Ukrajině, o neplnění požadavků kladených na kandidátské země.

Zelenskyj se samozřejmě zalekl, a to jak demonstrantů pod okny, tak hněvivé reakce z Evropy. Urychleně poslal do parlamentu nový návrh, který opět garantuje nezávislost obou úřadů. Hlasovat se o něm bude ve čtvrtek.  

Prozření

Škoda však už byla napáchána a nedá se jen tak napravit, a to ani doma, ani v Evropě. Tam se radují ti politikové, kteří byli vždy skeptičtí vůči rychlému vyjednávání s Ukrajinou o členství v Evropské unii a varovali před lakováním ukrajinské reality na růžovo. Sám Zelenskyj si uškodil, jeho svatozář pohasla a nahradilo ji podezření z politických čachrů, pochyby o poctivosti a integritě vládnoucí ukrajinské garnitury.

Čtěte také

Pro Unii tato aféra znamená tedy jisté prozření, oproštění se od „romantického“ pohledu na chrabrý boj slabší Ukrajiny proti ruské přesile. Politikové si lépe uvědomují, že Ukrajina má svou komplikovanou vnitřní politiku, že prezident a jeho okolí od roku 2022 soustředili ve svých rukách značnou moc a že v této bublině probíhá neustálý a ne vždy čistý boj. Prostě že nic není ani docela černé, ani docela bílé. Jako obvykle.

Evropská unie samozřejmě ocenila, že se Zelenskyj vzpamatoval a svou chybu napravil. I to patří k vlastnostem velkých politiků. Nemusí to však stačit – Ukrajina bude muset více dokazovat, že aktivně potírá korupci na všech úrovních.  

Vstup do Unie

Zpochybnění ukrajinské integrity vyhovuje nejen krajní pravici nebo proruským silám v Evropě. Hodí se i mainstreamovým politikům, kteří sice Ukrajinu podporují, mají však zásadní pochybnosti o tom, zda by měla v dohledné době vstoupit do Evropské unie.

Odmítají argument, že si Ukrajina zaslouží zvláštní zacházení, a vyžadují velmi pečlivé zvažování její připravenosti. Tak promlouvá třeba bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Ale i německý kancléř Friedrich Merz se nechal slyšet, že nevidí Ukrajinu v Unii dříve než v roce 2034. Optimisté přitom pořád ještě doufají, že by k tomu mohlo dojít na přelomu desetiletí.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu

Volodymyr Zelenskyj zůstává zajisté uznávaným, právoplatným a charismatickým lídrem bojující země, symbolem obrovských lidských obětí, které Ukrajina přinesla a přináší, jejího nesmírného nasazení proti agresi, která je čistým zlem.

Není však už tak nedotknutelný jako dosud. Evropa zpozorněla, už mu nic neodpustí. Ukrajina to bude mít těžší.

Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio

    mujRozhlas

    –  audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.