Tereza Zavadilová: Kde je Praha?
Koronavirová pandemie přinese do ekonomické teorie minimálně jednu novinku. Ještě nikdy se nestalo, že by nějaká krize téměř smetla celé odvětví. Takové, které by předtím neudělalo nic moc špatně.
Jistě, historie zná různé případy horeček a pádů, ale tam si to oběť většinou způsobila sama. Holandská tulipánová horečka skončila pádem tohoto obchodu poté, co cena jedné květiny převýšila cenu deseti koňských povozů. Finanční krize roku 2008 vedla k pádům bank a jejich tvrdé regulaci v reakci na to, jak se bankéři předtím celkem dost rozjeli, především co se týče schopnosti správně odhadnout riziko.
Čtěte také
Největší obětí koronakrize je cestovní ruch. Až do března nikdo nečekal, že by se nějaký problém mohl řešit uzavřením hranic a různými formami stanného práva. Akcie firem podnikajících v turismu zažívají volný pád. Hotely jsou prázdné, lety a autokarové zájezdy zrušené, cestovní kanceláře, kluby a restaurace zavřené, konference se nekonají a o akvaparcích a výletních lodích netřeba mluvit.
Podnikatelé hlásí celoroční poklesy tržeb o 70 až 90 procent. Což platí i pro navázaná odvětví, jako jsou taxislužby či třeba prádelny. To vše v situaci, kdy podniky čekají obvyklých pět měsíců slabší sezóny. Nejsou to navíc žádná zanedbatelná čísla, loni turismus podle údajů Svazu obchodu a cestovního ruchu celkem utržil 300 miliard korun.
Jarní první vlna pandemie byla trochu spravedlivější, v lockdownu se topila řada odvětví. Vítězů bylo jen pomálu, většinou šlo o ty, kdo dokážou podnikat víceméně virtuálně. Teď se lidé z odvětví cestovního ruchu cítí vcelku pochopitelně jako na porážce.
Průvodci od jara bez příjmů
Jenže co s tím? Turistický ruch nedostal vlivem výjimečné situace čas se přizpůsobit. V tržním prostředí „vyhrají“ maximálně ti, jejichž majitelé dokážou zavřené či skomírající provozy dotovat z jiných aktivit. Podnikatelské svazy proto chtějí pomoc po státu – ať už prodloužit původní podpůrná opatření, nebo zavést nová.
Čtěte také
Viliam Sivek z Fóra cestovního ruchu říká: Není možné milovat turismus jen ve chvíli, kdy všem nese.
Něco na tom je. Nejhůře jsou postiženi podnikatelé v Praze, protože hlavní město je jednak největším turistickým lákadlem, za druhé mimopražským provozovnám trochu pomohla silná letní sezóna. Možná by celou tíhu případné pomoci nemusel nést stát, ale i bohaté hlavní město, které z turismu roky dobře žilo.
Praha se zatím moc k ničemu nemá. Na konci září město žádali o pomoc průvodci, kteří jsou od jara bez příjmů. Zástupci města ale problém tak trochu odstrkali zpět na vládu.
Čtěte také
Vedení města se místo toho bude v následujících týdnech zabývat takzvanou Koncepcí příjezdového cestovního ruchu hlavního města Prahy. Ta reaguje, na „problémy dlouhodobě přetíženého centra, které se jen těžko vyrovnává s negativními vlivy turismu“. Nejen podnikatelům to musí znít jako hodně špatný vtip.
Sektor cestovního ruchu přitom skutečně potřebuje dlouhodobější plán. Návrat k normálu nebude hned. Agentura Oxford Economics odhaduje, že na předpandemickou úroveň se evropský turistický ruch může dostat nejdříve v roce 2024. Dá-li Pánbůh.
Autorka je šéfredaktorka deníku E15
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
