Ivan Štern: Lotyši naříkají nad potravinovou drahotou
V poslední době si Lotyši lámou hlavu, jak to přijde, že hladina cen jejich potravin o zhruba čtyři procenta překračuje evropský průměr a hladina mezd se nachází hluboko pod ním. Dovolí si proto násobně méně než třeba jejich sousedé Litevci. Nemluvě o Polácích, dokonce o Rumunech anebo samozřejmě o Němcích.
Mohou se sice pyšnit, že se řada potravinářských cen, přeskakujíc evropský průměr, pohybuje na stejné úrovni jako ceny německé, avšak míra dostupnosti takových produktů se pro obyčejného Lotyše ve srovnání s tou německou prudce řítí z kopce dolů.
Čtěte také
U nás doma si také stýskáme na potravinovou drahotu. Pokud by na tom ale Lotyši byli srovnatelně, mohli by mluvit o velikém štěstí. Češi hladinu cen, kdyby ji chtěli měřit, musí naopak hledat pod úrovní evropského průměru. Nachází se zhruba o 9 až 10 procent níž. Tvrdí to ročenky Eurostatu. Podle nich pak tak hojně citovaný výskyt cen srovnatelných u nás a v Německu je spíš věcí nahodilosti než pravidlem.
Zvláštní postavení na evropské cenové mapě potravin zaujímají Poláci. Hladinu cen nalezneme o 22 procent níž, než je hladina evropského průměru. Nezpůsobuje to jen citlivější daňová politika, jak se nám snaží namluvit opozice z ANO, i když i ta svoji roli sehrává, ale ráz polského potravinářského trhu.
Čtěte také
Zatímco ten lotyšský, nakonec i náš český, je snadno ovladatelný několika oligarchy, na které je úřad pro hospodářskou soutěž buď krátký, podle jízlivých jazyků chce na ně být krátký. Dostat polský trh pod kontrolu několika málo korporací je oříšek bezmála neřešitelný.
Jde pravda o trh násobně větší, než je lotyšský anebo český. To hraje svoji roli. Lotyšský ovládají pouhé tři řetězce. Do cenové politiky si konkurencí, je-li vůbec nějaká připuštěna, nenechají mluvit. Podobně se tak děje i u nás. Trh, byť se mohou drobní farmáři a jejich farmářské trhy doslova přetrhnout, suverénně ovládá několik miliardářských agrobaronů.
Že tahouny růstu jsou drobní sedláci
Polští sedláci nyní zhodnocují, že se v době komunismu, a to i za cenu velikých obětí ubránili kolektivizaci. V 80. letech jsme se jim smáli, že mnozí ořou ještě s koňmi, netušíce, že pomstychtiví komunisté jim po desetiletí bránili v technickém rozvoji. Jejich přechod ke kapitalismu byl přesto přirozený a vydělal na něm sebevědomý sedlák, a ne finanční spekulant.
U nás, ale i v Lotyšsku, v bývalé sovětské republice, se kolchozní agrogigacentra privatizací pod dohledem nepříliš férově jednajícího státu proměnila v oligarchické agrokomplexy. Vlády se v nich ujali agrobaroni. Jsou to zpravidla titíž, kdo vládli kolchozům.
Polští sedláci na trhu potravin názorně přesvědčují, že tahouny růstu jsou zásadně drobní a střední sedláci. Bez nich se totiž trh s potravinami cestou oligarchizace zvolna mění v potravinářské vydřidušství.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
