Není to ani měsíc, co Turecko přešlo z parlamentní demokracie na prezidentský systém.
Ten znovuzvolené hlavě státu dává rozsáhlé exekutivní i legislativní pravomoci a Recep Tayyip Erdogan v jejich použití rozhodně nezahálel. Co už od 9. července, kdy se ujal úřadu, stihl změnit?
Na první pohled je odpověď jednoduchá. Erdogan je islamista a tak bude nové Turecko islamistické. Ostatně už teď je to právě Erdogan a jeho Strana práva a spravedlnosti, kteří mluví o nutnosti islámského vzdělávání, obnovení muslimské morálky a pomoci muslimům v zahraničí. A je to právě Turecko, kde má svou základnu islamistické Muslimské bratrstvo a i další radikální muslimské organizace.
Vydal několik prezidentských dekretů, které v rámci nového systému nemusí schvalovat parlament a jimiž upravil fungování padesáti institucí. Ve většině případů se jedná o výrazné slučování pravomocí jednotlivých úřadů pod jedno konkrétní ministerstvo.
Na jednu stranu můžeme takové zeštíhlení považovat za příkladný manažerský krok vedoucí ke snížení byrokracie a zefektivnění fungování daných institucí. Dá se ale číst i jako snaha dostat pod přímou kontrolu prezidenta všechny úřady zásadní pro fungování státu.
Například centrální banku a několik kontrolních finančních orgánů pro banky a kapitálové trhy, které dříve spadaly pod několik ministerstev, bude nově řídit pouze ministerstvo financí. V jehož čele neusedl nikdo jiný, než zeť prezidenta Erdogana - Berat Albayrak. Bývalý ministr energetiky má sice ekonomické vzdělání, nicméně mnozí analytici zpochybňují jeho schopnost postavit se prezidentovi v případě, že by vyžadoval nevhodné zásahy do slábnoucí turecké ekonomiky.
Berat Albayrak bude navíc velmi vytížený muž. Kromě vedení ministerstva financí dostal také místo v nové Nejvyšší radě ozbrojených sil. Ta měla dříve na starost kromě vojenské agendy třeba povyšování armádních činitelů. K němu docházelo vždy v srpnu.
Recep Tayyip Erdogan se v roce 1994 stal starostou tureckého města Istanbul. Málokoho by tehdy napadlo, že za necelé čtvrt století se z šéfa města stane politik disponující mocí, která se téměř rovná moci osmanských sultánů. V jeho dráze mu pomohly také západní velmoci. Jejich kritika staronového tureckého prezidenta zavání tedy pokrytectvím.
Prezident dal novým dekretem jasně najevo, že bude povyšovat v armádě kohokoliv a kdykoliv bude potřebovat, tedy klidně vícekrát do roka. Stejně tak nebudou už platit pravidla pro povinný odchod do výslužby.
Zásadní změny se týkají i dalších složek ozbrojených sil, které mají jasný cíl. Definitivně zabránit vlivu armády na politiku. Zcela zrušená je Rada pro národní bezpečnost, dříve kritizovaná jako vojenská páka na politiky. Náčelník generálního štábu dříve podřízený premiérovi se bude zodpovídat ministerstvu obrany. To má nově na starost veškerou politickou, právní i sociální agendu armády, stejně jako vzdělávání mladých kadetů.
Zkušenost praví, že zázraky se dějí i v politice. Nedělní turecké parlamentní a prezidentské volby však takovým případem nejsou. V zásadě dopadly tak, jak doufal Racep Tayyip Erdogan a jak se obávala opozice.
Novým ministrem obrany Erdogan jmenoval bývalého náčelníka generálního štábu Hulusiho Akara, který by měl ukončit dřívější soutěživost mezi ministerstvem a generálním štábem. S jeho novým náčelníkem Jašarem Gülerem pojí Akara dobré vztahy. Rozhodně se shodnou na tvrdém postupu proti Kurdům, jak na domácí půdě, tak v severní Sýrii.
Co bude tato dvojice znamenat pro NATO? Ukáže jedině čas. Akar se dříve netajil svými prozápadními názory, i když byl zklamaný reakcí Severoatlantické aliance na puč proti prezidentu Erdoganovi, nikdy členství v NATO ani spolupráci s ním nezpochybňoval. Teprve následující měsíce ukážou, jestli s novou pozicí nezmizely jeho staré názory.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
