Tereza Engelová: Idlíb, hlavní útočiště syrské opozice

18. květen 2018

Syrský prezident Bašár Asad se ve čtvrtek nečekaně setkal s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Oznámili, že syrská armáda pokročila v boji proti terorismu, což otevírá dveře politickému procesu.

Putin také zmínil začátek stahování zahraničních vojsk ze Sýrie. O které jednotky by se mělo jednat, ale nezmínil. Skutečně to vypadá s vývojem v Sýrii tak optimisticky? Zahraniční média se shodují, že válka v Sýrii rozhodně není zdaleka u konce a zásadní se teď stane otázka, co s provincií Idlíb, kam uprchla většina lidí z opozičních území dobytých Asadem a jeho spojenci.

Trump syrský režim neohrozil, Asad nemá důvod měnit své chování, míní experti

03836462.jpeg

Americké, britské a francouzské bombardování v Sýrii, které bylo odvetou za údajné užití jedovatého plynu armádou Bašára Asada ve městě Dúmá, bylo relativně omezené a soustředilo se na cíle související s chemickými zbraněmi syrského režimu.

Západosyrská provincie Idlíb je v současné chvíli hlavním útočištěm syrské opozice. Přesunula se sem většina civilistů z území dobytých Asadovými spojenci. Přesunuly se sem také skupiny radikálních islamistických bojovníků.

Syrská protiasadovská opozice totiž už dávno není prodemokratickým hnutím, které na jaře 2011 povstalo proti diktatuře prezidenta Bašára Asada. Většina zástupců umírněné opozice je buď mrtvá, v emigraci nebo zavřená v Asadových věznicích. Kromě malého území pod správou prodemokratické frakce na jihu Sýrie tvoří syrský aktivní protirežimní tábor islamistické i radikálně islamistické jednotky.

Daniel Veselý: O co běží v obléhané východní Ghútě?

Boje o východní Ghútu charakterizuje jedno z nejdelších obléhání moderních dějin

Křehké příměří na damašském předměstí východní Ghúta, které se podařilo vyjednat v Radě bezpečnosti OSN, patrně syrský režim a Moskvu nepřiměje, aby vzbouřeneckou enklávu nakonec nedostaly pod svou kontrolu.

Ty po ztrátě východního Aleppa i Východní Ghúty mezi sebou už delší dobu bojují o moc nad 6000 km čtverečních velkým územím provincie Idlíb. Před válkou ji obýval milión a půl lidí, dnes jich je podle odhadu OSN dva a půl milionu, podle jiných humanitárních organizací dokonce tři miliony.

Civilisté v Idlíbu velmi trpí. Relativně malé území, kam se během několika let přistěhovaly statisíce lidí, nemá kapacitu všechny uživit, nemluvě o možnostech ubytování. Plno uprchlíků tak žije podél cest ve stanech nebo provizorních příbytcích. Práce pro humanitární organizace je v oblasti velmi komplikovaná právě kvůli přítomnosti radikálních elementů.

Naklonit i koupit, ale ne ovládnout

Poté, co počátkem dubna padla rebelská Východní Ghúta, odkud se do Idlíbu přesunulo dalších minimálně 66 tisíc lidí, se pozornost analytiků syrského konfliktu upřela právě na poslední velké území pod správou protiasadovské opozice. Čeká Idlíb poslední smrtelná rána v podobě vojenského útoku? A nevyhnutelná humanitární katastrofa, která by se v podobě dalších tisíců uprchlíků dotkla jistě i Evropy?

Civilisté se bojí opustit obklíčenou Ghútu. Brání jim ostřelování i radikálové, tvrdí novinářka

Východní Ghúta je východní předměstí Damašku

V povstalci ovládané východní Ghútě na předměstí Damašku by od úterý mělo začít platit příměří, a to denně vždy na pět hodin. Podle agentury RIA Novosti s odvoláním na ruského ministra obrany Sergeje Šojgua to nařídil ruský prezident Vladimir Putin. Sobotní rezoluce Rady bezpečnosti OSN přitom požadovala třicetidenní příměří. „To skutečně nenastane. Zdá se, že těch pět hodin je kompromis, na kterém se s Ruskem shodla syrská vláda,“ říká novinářka Tereza Engelová.

Je to stále jeden z možných scénářů. Bašár Asad chce dostat zpět celistvé území Sýrie a možnost, že by v něm do budoucna řešil autonomní oblast plnou islamistů, by se asi zamlouvala málokterému státnímu představiteli.

Přesto je, ale na stole i jiný scénář. Scénář, kterým se alespoň v tuto chvíli řídí všechny strany zapojené do syrského mezinárodního konfliktu, protože se tak, podle neoficiálních zdrojů, dohodly v kazašské Astaně.

Velmi důležitou roli v něm hraje Turecko, které se v syrském konfliktu stalo sunnitskou protiváhou asadovsko-íránsko-hizbaláhské šíítské kliky a jakýmsi pomyslným "garantem" protiasadovské opozice. Turecko má podle zmiňovaného plánu podpořit v islamistickém boji o kontrolu nad Idlíbem umírněnější z radikálních skupin proti těm napojeným na al-Káidu. Jmenovitě islamisty ze skupin Ahrar aš-Šám a Nour al-Din al-Zenki proti sdružení Haját Tahrír aš-Šám (HTS), jehož součástí je i bývalá fronta an-Nusrá.

Asad chce Ghútu vyřešit exemplárně, milosrdenství nelze očekávat, tvrdí syrský aktivista

Boje v syrské Ghútě

Z obléhané východní Ghúty se podle generálního tajemníka OSN stalo peklo na zemi. Probíhající ofenzíva syrské armády je přirovnávána k bitvě o Aleppo, podle exilové Syrské organizace pro lidská práva zde zahynulo přes tisíc lidí, zničena je třetina budov a obyvatelům se nedostává základních životních potřeb. Spojené státy varovaly, že jsou připravené zakročit, pokud se Radě bezpečnosti OSN nepodaří zastavit stupňující se násilí.

Až budou islamisté z nejradikálnějších křídel zabiti nebo odejdou ze Sýrie, stane se Idlíb autonomní oblastí syrské opozice pod „patronátem“ Turecka. I to byl jeden z důvodů, proč mezinárodní společenství „tiše“ přihlíželo tureckému vyhnání Kurdů z afrinského výběžku. Obsazení Afrinu bylo nutné pro jednoduchý pohyb mezi Turky ovládaným územím na severu Sýrie a provincií Idlíb.

V tomto kontextu je nutné si uvědomit, že syrský konflikt se dostal do fáze, kdy nikdo z velkých mezinárodních hráčů neudělá zásadní bojový výpad, aniž by s ním do menší či větší míry souhlasily ostatní zúčastněné země. V současné chvíli vypadá situace, tak, že Ahrar aš-Šám s tichou pomocí Turecka získal zásadní převahu na jihu Idlíbu a Haját Tahrír aš-Šám drží pod kontrolou její severozápadní část.

Tereza Engelová

I když bude Turecko společně s umírněnými islamisty ve svém tažení úspěšné a podaří se jí radikály napojené na al-Káidu z Idlíbu vyhnat, přesto zůstává otázkou, jak bude soužití s umírněnými, přesto, ale islamistickými sousedy fungovat do budoucna. Nejen pro Asada, ale i pro samotné Turecko.

Islamisty si, soudě podle zkušeností zemí jako je třeba Pákistán, můžete sice krátkodobě naklonit i koupit, rozhodně se ale nedají ovládnout. A pro Turecko, které je samo vnitřně nestabilní, se můžou nabytá syrská území jednoduše změnit v danajský dar.

Spustit audio