Tereza Brdečková: Nazí u vody

Jednak je nepohodlný, za druhé předpokládám, že všichni návštěvníci koupaliště odhalenou ženskou hruď vidí několikrát denně na nějakém displeji a nejsou tedy nijak rozrušeni. Ženy mé generace zpravidla nepovažují možnost odhalit hruď u vody za nemístné předvádění, ale za jeden z polistopadových výdobytků svobody.

Protože kdysi, milé děti, taky občas přišel strážník, všechny nahatice si obešel, a pak vybral občanky a pokuty. Boj za koupání bez plavek proto znamenal, že máme volného a svobodného ducha a chceme mít také volné a svobodné tělo, i když tím riskujem oplétačky.

Jenže když jsem se letos u vody rozhlédla, viděla jsem samé oplavkované dámy, počínaje krásnými teenagerkami a konče důchodkyněmi. Nakonec jsem si horní díl plavek nechala. Nebudu přece dělat revoluci u rybníka.

Navíc, už pár let mé svlékání u vody znechuceně pozorují mé dospělé dcery. Zeptám–li se jich, o co jde, řeknou, že lidé mají prostě chodit oblečení a basta. Když mé dcery jdou do dámské sauny, sedí tam obvykle v plavkách. A to vedle nás, svých svlečených matek.

Proč se za svá krásná těla stydí?. Proč je nahota najednou tak často tabu, zatímco před dvaceti lety byla zdravým protestem?

Možná se lidé snaží najít nejasnou hranici mezi virtuálním a skutečným světem. Obrazy nahých prsou jsou všude. Na dnešní malé děti bafají silikonová ňadra z oplzlých časopisů v každé trafice. Ale to není „doopravdy.“ To je virtuální anonymní nahota, předmět kšeftu. Tu svoji vlastní si proto nechávám pro sebe, jelikož je předmětem intimity. To ještě chápu.

Druhá možnost je, že lidé se obracejí k novodobému konzervativismu. Nahota je pro ně hanba. Dokonce jsem slyšela jednoho studovaného mladíka říkat, že kdyby se jeho přítelkyně opalovala bez plavek, tak by se s ní rozešel. To už nechápu. Kdysi mne na jedné italské pláži napomenul plavčík, že nechávám bez plavek své tříleté dítě a že je to nechutné.

Doufám, že k tomuhle pokrytectví u nás nikdy nedojde. Pokud někoho sexuálně ruší pohled na tříleté dítě, měl by rychle běžet pryč od toho dítěte.. Tohle není věc morálky či náboženství, to patří do rukou psychiatrovi. Takže to nechápu.

V Německu hrají morálka a náboženství daleko větší společenskou roli než u nás. Němci se neustále navzájem napomínají a vychovávají, ale nahota přitom není ve velké části země vůbec téma.

U Baltu postávají na pláži úplně nahé dámy kolem sedmdesátky, rozprávějí a někdy přitom štrikují svetr. Severští protestanti považují nahotu za čistou a přirozenou. A nejenom oni: Nedávno jsem na břehu berlínského jezera viděla sedět mladou muslimskou maminku v šátku. Její manžel se cachtal ve vodě v bermudách, protože mu víra nedovoluje odhalit nohy od kolen výše.

A pak přišli dva němečtí mladíci, a svlékli se před nimi úplně do naha vstoupili do vody. Kolem vedla cesta a po ní chodili lidé. Nikdo neprotestoval: ani pro těm naháčům, ani proti zahaleným ženám, jelikož obojích byla u jezera fůra. Tady vidíme, že nahota u vody s morálkou a vzrušením nutně nesouvisí, a že jde hlavně o dohodu a společenskou smlouvu.

Nacházím pro zahalená prsa dnešních dívek ještě poslední vysvětlení. My všichni hlavně musíme dělat všechno jinak než naši rodiče. My jsme se svlékaly, naše dcery se oblékají.

Je li to tak, no dobře. Počkám si dalších dvacet let, a zase si sundám horní díl plavek. A když vám bude připadat divné, pojedu k ledovému Baltu klábosit s nahými stařenkami.

Autorka je redaktorka filmová kritička a spisovatelka