TÉMA: Problémem společenských vědců je, že studují migraci, ale neptají se, proč přišla právě teď

„Jejich možnosti jsou omezené a hraje tu roli i nedostatečná znalost jazyka toho místa. V první fázi migrace, když se do města přistěhuje první národnostní skupina, se vytváří pomyslný most. Potom přivedou své bratrance, tety a strýce. Proč ale dochází k tomu prvnímu pohybu? V diskusi se často ztrácí to, že migrace se spouští v jistý okamžik. Neprobíhá pořád a všude. Při migraci existuje jistá geografie a různé trajektorie. Mě vždycky zajímalo, proč se najednou spustí migrace z místa, které bylo dlouho chudé nebo zanedbané. Na odpovědích jsem hodně pracovala a myslím si, že se migrace často vytváří ne nohama migrantů, ale obrazně řečeno ve velící kanceláři Pentagonu. Válka totiž nevytváří jen uprchlíky, ale i migranty. Anebo vzniká v ústředích korporací,“ odpovídá Sassen v rozhovoru s Danielou Vrbovou.

Saskia Sassen ve svých pracích, naposledy v knize nazvané v překladu Vyhnání aneb brutalita a komplexita globální ekonomiky, zkoumá na základě tvrdých dat, rozsáhlých propočtů i vlastní migrační zkušenosti právě velkoměstský život, globalizaci a migraci.

Problémem společenských vědců je to, že studují migraci, ale zapomínají se ptát – proč teď? Saskia Sassen

Proč právě v ústředích korporací?

„Protože ty buď najímají pracovníky, nebo vysílají úkoly, které má provádět levná pracovní síla v zahraničí. Tím také vytvářejí ten pomyslný most. A migranti, kteří pracují pro tyto korporace v zahraničí, najednou ten most využijí a řeknou si: chci dělat tutéž práci, ale přímo v New Yorku. Takže migraci bych nevysvětlovala pouze jako výsledek chudoby. Teď s válkami, rozvojem plantáží nebo těžby se počet migrantů zvětšuje. Pořád se však bavíme o zlomku. Když se podíváme na místa, kde se spouští těžba nebo velkopěstírny, je s podivem, že to nevyhání víc lidí. Z tohoto kontextu se na migraci musíme dívat.“

Na pražské konferenci reSITE v červnu jste nastínila kategorii lidí, kteří ztratili svůj habitat. Co jste tím myslela?

„Dříve jsme měli války, které produkovaly uprchlíky. Potom tu máme migranty, kteří se vydávají do zahraničí za lepším životem a chtějí posílat rodinám doma peníze. Ti ale pořád domov mají. Dnes vidíme ještě třetí typ migranta: na cestu ho nevyhnala válka, ale ekonomické faktory, kvůli nimž jeho domov zanikl. Ztratil svůj habitat, a když migruje, nemá už se kam vracet. V první fázi se většinou stěhuje do velkých měst ve vlastní zemi a stává se z něj obyvatel slumu. Naprosto se ztrácí jeho dřívější dovednosti, schopnost obdělat půdu, nebo i fakt, že dřív vlastnili nějaké to políčko. Tohle je tedy třetí kategorie migrantů; lidé, kteří už nemají žádnou možnost. Ti mě zajímají. Poté, co se vláda rozhodne zřídit v jejich habitatu plantáž nebo těžební důl, vyžene z tamní půdy drobné zemědělce a oni ztrácejí svoje prostředí. V přepočtu HDP na hlavu takové rozhodnutí vypadá jako ekonomický růst. Pro mě jsou však tohle uprchlíci vyhnaní ekonomickým vývojem. Potřebují azyl, protože přišli o svůj habitat a dál moc na výběr nemají. Nemají se kam vrátit, takže nejde o tradiční migranty. A tohle je podle mě jen začátkem. Migrační debata v Evropě však tak daleko zatím nejde.“

reSITE a Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) uspořádali pátou mezinárodní konferenci reSITE 2016: Města a migrace, která zkoumala architekturu, komunity, politiku, veřejný prostor a dopravu z pohledu integrace nových obyvatel.|foto: reSITE, Tomáš Princ

Čtěte také

Carl Weisbrod: Ekonomická diverzita čtvrtí nás zajímá mnohem víc než ta etnická

Carl Weisbrod je na na newyorské radnici momentálně zodpovědný za strategii udržitelného územního rozvoje. Proměnu jednotlivých čtvrtí v bezpečnější a navštěvovanější místa realizuje již přes 30 let, nejznámějším příkladem je jeho transformace degradovaného a nebezpečného Times Square v zónu, kam Newyorčané i turisté vyrážejí za zábavou a setkáváním.

„Vítáme diverzitu, která se v jednotlivých čtvrtích odráží. Protože přitahuje skutečné talenty. Teď nám například roste populace ze Srí Lanky. Když chce dnes newyorská univerzita najmout srílanského lékaře, pozve většinou už i jeho rodinu, řekněme jeho ženu, která je srílanská hudebnice. My chceme, aby se ten pár cítil v New Yorku jako doma, takže ať bydlí ve srílanské čtvrti. Současně nás ale víc zajímá ekonomická diverzita čtvrtí, mnohem víc než ta etnická. Etnicky segregované oblasti určitě nechceme. Chápeme ale, že jednotlivé národnosti a etnika mají mít možnost otisknout ve městě svůj ráz. Lidé to oceňují a cítí se potom jako doma, třeba proto, že si mohou zajít do srílanské, argentinské nebo české restaurace. To je na New Yorku skvělé,“ říká.