Tchaj-wan, tak trochu jiná Čína

Samotné původní kmeny, které žijí v horách na východě o sobě dnes tvrdí, že jsou spíš austronéského původu. O tom vypovídají jisté antropologické a kulturní znaky, viditelné na lidech i šatech nebo v písních, které je spojují spíš s Melanésany, Filipínci nebo Japonci, než s kontinentálními Chany. Tchaj-wan už ale brzy, v období dynastie Tang mezi roky 618-906 osidlovaly čínští přistěhovalci z jižní Číny, kteří se stávali Tchaj-wanci. Přesto se ostrov, jako dobrá základna pro piráty, dokázal ubránit suchozemsky založené Číně až do roku 1683, kdy byl ostrov přičleněn do rámce Říše středu až pozdními, mandžuskými panovníky. Subtropickým zemědělstvím s pěstováním rýže, prosa, bambusu nebo ananasů se živila absolutní většina obyvatel, ale v panenském vnitrozemí byly velké honební revíry i například pro lovce asijských jelenů sika.

Strategické umístění ostrova však nedalo spát vzmáhajícím se Japoncům, kteří využili slabosti Číny na konci 19. století a mezi roky 1895 a 1945 ostrov plně ovládli. Tchaj-wan tak nikdy nepadl do rukou Evropanů jako jiné blízké oblasti, což mělo mít později důležitý význam. Tchaj-wanci se ale cítili pevně spřízněni s Číňany, takže zde prováděli odboj proti agresorovi, ale ne komunistický, spíš nacionalistický. Roku 1947 se Tchaj-wan stal republikou, kam po roce 1949 odcestovalo obrovské množství, 2 až 3 milióny Číňanů z pevniny, kteří utekli před vítězným komunistou Mao Ce-tungem. Většinou šlo o bojovníky Kuomintangu, kteří pod vedením Čankajška převzali v zemi politické vedení. Jako vyslovené podporovatele získali Američany, se kterými vytvořili zdejší silnou vojenskou a hospodářskou základnu. Čínská republika Tchaj-wan taky plně zastupovala Číňany v OSN, protože komunistická Čína nebyla světem uznána, čímž důležitost ostrova jenom vzrostla.

Následovalo období prosperity, kdy především místní stroje, textilní výrobky a hlavně elektronické produkty začaly proudit do celého světa. Kontinentální Čína jako tolikrát v historii zase byla uzavřená, z čehož mohli místní obyvatelé jen ekonomicky získávat, aby se stali asijským tygrem. Ale místní obyvatelé těžce snášeli kontinentální Číňany, kteří jim vzali všechny důležité úřední, vojenské a obchodní pozice, což vyvolávalo napětí. Sami známe obrázky z tchaj-wanského parlamentu, který je známý tím, že jednotlivé frakce v rámci celého světa mezi sebou nejvíce bojují. Pěstmi a fackami. Po roce 1971 diplomacie USA obrátila, když uznala Čínskou lidovou republiku. Tchaj-wan zničeho nic ztratil křeslo v OSN a dokonce byl mezinárodně izolován. Hospodářská a vzdělanostní konjunktura ale dál narůstala, i když Číňané z pevniny ostrov často strašili svými děly a raketami, které mohly přeletět přes moře.

V březnu roku 2000 skončila vláda Národní strany, navazující na nacionalismus Kuomintangu a k vládě se dostala Demokratická pokroková strana. V praxi to znamenalo snížení napětí mezi čínským Davidem a Goliášem a k jisté spolupráci. Místní Tchaj-wanci dokonce vystupovali jako sportovci pod vlajkou vlastní země na nedávné olympiádě v Pekingu, což ještě před nedávnem nemohlo být myslitelné. Nyní mezi oběma zeměmi spíš jde o obchodní konkurenci. Čína se svými přístavy Šanghajem, Kantonem i nově získaným Hong Kongem mají velkou výhodu. Přesto si Tchaj-wanci dále udržují vlastní samostatnost a vysokou životní úroveň, kterou si asi jen tak nenechají vzít.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.