Svobodomyslná města se bouří proti národním vládám. Jejich vliv dále poroste, míní komentátor

Upozorňuje na to komentátor agentury Bloomberg Leonid Beršidskij.

Novým potvrzením tohoto trendu je podle ruského novináře takzvaný Pakt svobodných měst, který 16. prosince podepsali liberální starostové Bratislavy, Budapešti, Prahy a Varšavy – čtyř hlavních měst zemí střední Evropy, ve kterých v pohledu Beršidského vládnou nacionalistické či populistické strany.

Čtěte také

Trumpův venkov není pravá Amerika, většina žije ve městech a podporuje impeachment, píše novinář

Jak komentátor píše, lidé z velkých měst obvykle chtějí více svobody, ochotněji přijímají nejrůznější projevy rozmanitosti a méně se starají o ideu státní suverenity. Obyvatelům menších měst a venkova naopak víc záleží na národní identitě a na zachování místních zvyků, dokonce i když to znamená podporovat autoritářské vůdce.

Toto pravidlo samozřejmě neplatí bez výjimky. I ve městech se šíří populismus a kvete xenofobie. Podle Beršidského se ale propast mezi městy jako kolébkami svobody a státy jako strážci identity stala hlavní příčinou nezvyklého množství protestů, které jsme v roce 2019 po celém světě pozorovali, a to dokonce i v případě, že na první pohled začaly z ekonomických důvodů.

Napětí mezí státy a městy se přitom dá jen těžko řešit demokratickými prostředky, a postupující urbanizace povede ke stále častějšímu zpochybňování dosavadních volebních systémů.

Je pravděpodobné, že i samotný pojem občanství bude v budoucnosti stále více vyjadřovat spíše příslušnost k některému městu, soudí ruský novinář. Mnoho režimů dnes městské protesty tvrdě potlačuje, to ale nemůže být dlouhodobé řešení.

Otevřené metropole

Případ čtyř středoevropských hlavních měst je typický díky kontrastu mezi významem, který vlády jejich států přikládají otázkám svrchovanosti a identity na jedné straně, a kosmopolitismem a pokrokovou orientací obyvatel těchto měst na straně druhé.

Čtěte také

Pražská kavárna neexistuje. Vadí mi, že se prezident vzdává části společnosti, říká Václav Malý

V čele čtyř visegrádských metropolí dnes úřadují čtyři muži – politicky nezávislý architekt a hudebník Matúš Vallo v Bratislavě, Zdeněk Hřib z Pirátské strany v Praze, nominant liberální Občanské platformy Rafał Trzaskowski ve Varšavě a primátorem Budapešti se stal Gergely Karácsony coby společný kandidát opozice.

Tito čtyři politici by rádi viděli svá města jako otevřené, globální metropole, které přitahují zaměstnance, tvůrce a investory odkudkoliv. Vládnoucí strany v jejich státech, které se upínají na tradice, včetně náboženských, ale jejich cílům neodpovídají.

Primátorská čtveřice by také ráda pro svá svobodomyslná města získávala finanční prostředky od Evropské unie. Národní vlády, které usilují hlavně o svrchovanost, to však mohou znemožnit, protože Unie pochybuje o jejich oddanosti evropským hodnotám.

Podle Beršidského by tak primátoři chtěli vytvořit určitou protiváhu Visegrádské skupiny – tedy aliance čtyř států, které jsou v Evropské unii nejsilnějšími odpůrci imigrace a staví se proti většinovým představám o tom, jak by měla být v demokratických státech zajištěna vyváženost soudní a výkonné moci.

A Evropská unie už dnes chápe, že blízká spolupráce s městy je jedním z nejlepších způsobů, jak překonat národní rozdíly. V roce 2016 Brusel přijal širokou městskou agendu a začal do rozhodovacích procesů zapojovat i jednotlivé městské samosprávy.

Města se bouří

Rok 2019 poznamenaly protesty v řadě zemí. Vzpomeňme třeba na Bolívii, Chile a Ekvádor v Latinské Americe, Irák, Libanon nebo Írán na Blízkém východě a Alžírsko či Egypt v severní Africe. Demonstrace tam zpravidla začaly v největších městech. Na tom ostatně není nic divného – masová shromáždění se nejčastěji odehrávají na místech s velkou koncentrací lidí.

Čtěte také

Írán brutálně potlačil mohutné protivládní protesty

Důležité je ale to, že obyvatelé velkých měst, ať už to jsou intelektuálové, studenti nebo městská chudina, se často jako první postaví proti nespravedlnosti, které si lidé mimo městská centra nepovšimnou. Teprve později, pokud se vláda pokusí protesty potlačit, může se lidová nespokojenost rozšířit i do jiných částí země.

Jindy, jako například v listopadu v Íránu, lidé po celé zemi s hněvem zareagovali na vládní rozhodnutí o náhlém zvýšení cen benzínu. Byli to ale obyvatelé měst, kteří začali vyjadřovat šířeji pojatou nespokojenost s vládou.

Všechno to jsou lidé z velkoměst, rozezlení velkoměstskými problémy, které vlády jejich států odmítají řešit. A jejich požadavky nakonec vždy směřují k větší svobodě.

Patrně největší protesty letos zaznamenal Hongkong, kde občané brání demokratický systém proti stále sílící moci pevninské Číny. Jde o typický boj města proti státu, který Pekingu přináší nebezpečné dilema – na jednu stranu musí neklid potlačit, aby se liberální nákaza nešířila do pevninských měst, na druhou stranu Hongkong potřebuje jako okno do svobodnějšího světa.

Síla je neumlčí

Státy na městské protesty často odpovídají jejich brutálním potlačením. To způsobilo rozšíření protestů v Hongkongu, Iráku, Moskvě i jinde. Logiku autoritářských vládců ostatně není těžké pochopit. Bez násilí neudrží rovnováhu mezi městy a venkovem, jak to ukázal pád bolivijského prezidenta Eva Moralese.

Čtěte také

Jihoamerické země kvůli protestům zastavují životně důležité reformy

Hrubá síla ale nebude fungovat navždy, podotýká Leonid Beršidskij. Ekonomický význam měst totiž stále vzrůstá. Podle statistik amerického think-tanku Brookings Institution připadaly v letech 2014 až 2016 na tři tisíce největších městských aglomerací dvě třetiny veškerého světového růstu HDP a více než třetina růstu zaměstnanosti.

Za takových podmínek je nevyhnutelné, že poroste spíše moc obyvatel měst a představitelů, které si zvolí, a nikoliv vůdců národních států.

Města v zemích s nacionalistickými nebo autoritářskými režimy jsou v pohledu ruského novináře ve stavu, který připomíná stlačené pružiny. Pokud ale zbohatnou a navážou vzájemné kontakty, nezůstanou v něm navždy.

Americký politický filosof Benjamin Barber ve své šest let staré knize Kdyby starostové vládli: nefunkční státy a města na vzestupu napsal, že velká urbánní centra mohou v budoucnu vytvořit jakési „pavučiny kultury, obchodu a komunikací“. Ty postupně kromě vlivu získají i formální moc a světu nabídnou „věcnost místo politiky, inovace místo ideologie a řešení místo svrchovanosti“.

Takový svět je sice ještě daleko, ale v letošním roce jsme mohli pozorovat boje, které jeho vznik přiblížily, uzavírá komentátor agentury Bloomberg Leonid Beršidskij.