Západ zažívá střet mezi městy a venkovem

3. prosinec 2016

Pocit opuštěnosti a bezvýchodnosti, který vyhrál americké prezidentské volby Donaldu Trumpovi, není jen americkou specialitou.

Podobný problém je stále patrnější i v celé řadě evropských zemí, všímá si ve své analýze americký deník Washington Post.

To, co utváří evropskou politiku v posledních zhruba dvou letech, lze podle listu popsat jako revoltu venkova proti establishmentu a ekonomicky úspěšným. Příkladů můžeme najít mnoho. Tak třeba podpora pro vystoupení Velké Británie z Evropské unie byla nejvyšší právě ve venkovských oblastech.

Stejně tak ve Francii se ultrapravicová kandidátka Marine Le Penová může stát – díky venkovu – příští francouzskou prezidentkou. Podobná situace je i v Německu, kde tamní politici podcenili odpor obyvatel proti přílivu uprchlíků do méně osídlených oblastí.

Frustrovaný venkov

Venkov v západní části Evropy prochází krizí už mnoho let. Hlavním problémem je demografie, protože mladí a vzdělaní lidé se stěhují za prací do měst. Děje se to i v zemích jako Německo, které nejsou vázány na jednu jedinou metropoli. Zatímco do Berlína míří cizinci i Němci, jeho vzdálenější okolí se vylidňuje. Supermarkety zavírají a veřejná doprava upadá. Podobné je to prakticky všude v Evropě.

Ti, kdo na venkově zůstávají, se cítí opuštění. Pocit frustrace převládá nad hrdostí z toho, že vyrostli mimo velká centra, daleko od všech jejich problémů. V případě Velké Británie převážil tento pocit nad radami téměř všech ekonomických expertů a významných politiků, kteří radili brexit odmítnout a zůstat součástí Evropské unie.

Malá města, jako třeba anglické Tilbury, hlasovala převážně pro odchod. Stačily ale pouhé tři dny od referenda, a nadšení ve městě prakticky vymizelo. Nahradily je obavy z toho, co může přijít. „To, co mi říkali lidé v Tilbury, odpovídalo tomu, co jsem slyšel ve Francii nebo Německu,“ popisuje autor analýzy v deníku Washington Post Rick Noack.

Městečko Tilbury ve východní Anglii

Nutí nás zůstat a hnít

Kdysi životem kypící přístavní městečko na jihovýchodě Anglie zničilo masové propouštění v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Dnes patří tato oblast mezi nejchudší v zemi. Zůstává tam na 12 tisíc lidí, mnozí z nich ale veskrze nedobrovolně. V oficiálních statistikách je Tilbury vedené jako městská oblast. Ve skutečnosti se ale mnoho obyvatel cítí být součástí venkova, daleko od prosperujících velkých center. Většina lidí ani nemá žádné úspory, které by jim umožnily odejít jinam.

Jedním příkladem za všechny může být Antony Kerin, osmatřicetiletý nezaměstnaný otec. Snažil se prý najít sociální bydlení v jiném městě, ale je na beznadějně dlouhém seznamu zájemců. „Nutí nás tu zůstat a hnít,“ stěžuje si Antony na vládu a úřady. Mnozí rodilí Britové se cítí chyceni v pasti bez ekonomické budoucnosti. Sledují, jak se průběžně mění populace ve městech. Obavy z přílivu imigrantů patřily k hlavním důvodům, proč se lidé rozhodovali pro brexit.

Podobné problémy vedly v Německu k protestům proti imigraci a k útokům na uprchlíky. Valná většina těchto útoků se odehrála v ekonomicky strádajícím východním Německu. Naopak iniciativy na podporu uprchlíků se omezovaly prakticky jen na městská centra.

Demografické změny v Německu se nejvíc podepsaly právě na bývalém východním Německu. Kvalifikovaní pracovníci odcházejí do okolních velkých měst, nebo do západní části země. Když kancléřka Angela Merkelová vyzvala k přijímání uprchlíků, ptali se především lidé na východě: „Co kdy kancléřka udělala pro nás?“

Hnutí Pegida, shromáždění v německých Drážďanech

Vše se ale točí v bezvýchodné spirále. V situaci, kdy kvalifikovaní lidé odcházejí pryč a imigranti se bojí do těchto oblastí přicházet, existuje jen malá naděje na obnovu německého venkova.

Na jihu Evropy je to opačně

Rozpor mezi venkovem a městy utvářel evropskou politiku v roce 2016 a v tom příštím to s největší pravděpodobností nebude jinak, soudí Washington Post. Poněkud odlišný je ale vývoj v jižních částech Evropy, protože tam jsou nositeli frustrace do značné míry i města.

Nedávný průzkum prováděný v 75 významných evropských městech zjišťoval, jak jsou lidé spokojení se svým životem. Výsledky ukázaly velký nepoměr mezi severem a jihem Evropy. Zatímco lidé v italských, řeckých a španělských městech byli zvláště nespokojení, na severu – s výjimkou Belgie a některých částí Francie – převažovalo mnohem pozitivnější hodnocení.

Například v některých bruselských čtvrtích, jako Molenbeek a Schaerbeek, odpovídala míra chudoby i nízkého vzdělání venkovských oblastem. Ačkoli jen z těchto socioekonomických faktorů nelze vyvozovat, proč se lidé připojují k militantním skupinám, přesto to vyvolává další nepříjemné otázky.

Jestliže jedním z hlavních problémů vyspělé Evropy je rozdíl mezi městy a venkovem, postupně se objevuje i další výrazný fenomén – velké rozdíly v rámci jednotlivých měst.

Bruselská čtvrť Molenbeek

To, co spojuje obyvatele madridských předměstí s venkovany z bývalého východní Německa, je pocit beznaděje a dojem, že je političtí vůdci opustili.

Letošní rok potvrdil, že tato nálada hraje mnohem větší roli, než si mnozí tradiční politici jsou ochotní připustit, píše americký list Washington Post.

Spustit audio