Strašení Špidlou

Sázka na Špidlu ovšem švýcarským euroskeptikům nevyšla. Z plakátů se sice neusmíval, ale hleděl voličům zpříma do očí bez nějaké nepřátelské škodolibé grimasy. Na Švýcary, kteří ho nejspíše vesměs neznají, asi působil spíše jako jejich bankovní úředník než jako polský instalatér, který se stal před nedávnem trumfem francouzských odpůrců euroústavy. Tváří českého eurokomisaře nebylo možné demonstrovat obavu, že otevření hranic povede k přílivu zločinců a nelegálních přistěhovalců do bohaté alpské republiky. Billboardy s Vladimírem Špidlou se naopak paradoxně přičinily o to, že Švýcaři učinili krok směrem k Evropské unii, navíc v atmosféře, kdy západ Evropy zachvátila skepse z rychlého rozšíření.

Vlastně je s podivem, že fotografii východního eurokomisaře nevyužili v kampani k euroústavě Francouzi. Na francouzských billboardech mohlo stát cosi ve smyslu: "My na východě nechceme, abyste přišli o své sociální jistoty. Chceme je taky." Vladimír Špidla by asi byl lepším soupeřem "polského instalatéra" než prezident Chirac, apelující na odpovědnost Francouzů před historií. To je ovšem úvaha z kategorie "po bitvě je každý generál". Švýcarské billboardy Vladimíra Špidly by měly především oslovit naše sociální demokraty. Text o tom, jak se těší, že bude brzy ovlivňovat švýcarské zákony, by se u nás mohl před volbami líbit.