Statistický optimizmus

Podle analytiků i České národní banky by naše výdělky mohly být o šest a půl procenta vyšší než letos, přičemž růst cen zůstane poloviční ve srovnání s očekávaným zvyšováním mezd. Z řečeného samozřejmě neplyne, že je optimistou každý a ani to, že je u všech optimistů k optimismu důvod. Někomu se nepochybně příští rok dařit nebude, někoho potká smůla, jiný udělá chybu, špatně odhadne situaci a zkrachuje. Průměrná mzda se sice příští rok u nás zřejmě vyšplhá nad devatenáct tisíc korun, ale dvě třetiny lidí budou brát méně.

To vše je třeba mít u statistik pracujících s průměry na mysli, nicméně informace o našem optimizmu je přesto cenná. Jsme uvyklí zprávám, že "domácnosti si sáhnou hlouběji do kapsy", aniž by takové informace byly provázeny sdělením, že v té kapse bude více peněz. Český statistický úřad zaznamenal náš převládající optimizmus navzdory tomu, že jsme médii pečlivě informováni o růstu ceny elektřiny o čtyři celé tři procenta, zdražení poštovného o čtrnáct procent, krabičky cigaret o šest korun, dálniční známky o stovku, anebo o tom že pravděpodobně zdraží městská hromadná doprava a že banky zvednou poplatky. Můžeme se ptát, zda existuje k optimizmu důvod. Jeden určitě. Kdo si věří, má šanci uspět. Kdo si nevěří, je bez šancí.