Staré hity

I politici, kteří včera předstoupili prostřednictvím médií před národ s přelomovým prohlášením, že se dohodli na tom, že se dohodnou, by rádi slyšeli potlesk. Potíž je v tom, že buďto opakují písničky, které ani náhodou nejsou hity, nebo naopak každý den přijdou s jinou písničkou, což obojí funguje mizerně. Možná proto, že na rozdíl od multislavíka nevědí, co chtějí slyšet jejich posluchači.

Projdeme-li repertoárem politiků, máme zde písně o velké koalici, trojkoalici a koalici duhové, protestsong o třech ústavních pokusech, baladu o předčasných volbách, jednu veselou o politicko-nepolitické vládě odborníků, a to je asi tak všechno. S takovým repertoárem lze posluchače úspěšně leda obtěžovat. Dokonce ani Gott by nesvedl přimět publikum, aby se v takových písních přidalo k refrénu, jakkoli jsou to písničky notoricky známé a dokonale obehrané.

V čem je chyba? Politici mají na repertoáru pouze skladby, ve kterých zpívají o sobě. Sice se jim podařilo docílit, že jejich trápení rádia zařadila do selektorů, ale žádná rotace z té bídy neudělá evergreeny, jakými se v případě Gotta staly třeba písně Kávu si osladím, Trezor, Dám dělovou ránu nebo Lady Carneval. Ne že by to byly nějaké textařské zázraky, ale stále je to lepší, než pět falešný popěvek "dohodli jsme se, že se dohodneme."