Spolu chyceni, spolu pověšeni

To souhlasí: Pokud jde o výši zahraničního zadlužení a o deficity běžného účtu v poměru k HDP, figurují Lotyšsko a Česko na opačných koncích žebříčku: Lotyšsko se 130 a Česko se 40 procenty dluhu a s loňským deficitem běžného účtu na 13 oproti dvěma procentům, přičemž například Bulharsko je na tom s 20 procenty z někdejších sovětských satelitů úplně nejhůř. Přesto mají ale všechny tyto státy víc společného než si zdejší politici a bankéři, kteří se proti podobným srovnáním už ohradili i v mezinárodním odborném tisku, jsou ochotni připustit.

Za svůj hospodářský vzestup vděčí totiž celá oblast střední a východní Evropy v prvé řadě zahraničním investicím. S jejich současným vysycháním se otevírá propast. Množí se konkursy firem a vzrůstá tudíž i nebezpečí nedobytných úvěrů. Podle odhadů až na trojnásobek, k čemuž přispívá jistě i fakt, že v zemích jako je Lotyšsko, Maďarsko, Rumunsko nebo Polsko si v minulosti braly firmy i domácnosti kvůli nižším úrokům půjčky v eurech nebo švýcarských francích. Teď, když domácí měny ztrácejí hodnotu, stávají se tam splátky stále obtížnější. Česko tenhle problém sice téměř nezná, ovšem ne proto, že by jeho bankéři, jak se to právě snaží v příloze HN prezentovat šéf burzy Koblic, byli tak prozíraví a svědomití. Ve skutečnosti to v Česku nedávalo smysl, protože tady byly úroky vždycky asi stejně vysoké nebo nižší než v eurozóně nebo ve Švýcarsku. Na korunových hypotékách a spotřebních úvěrech tady tedy nikdo neprodělával. Na druhé straně ale přes 80 procent všech bankovních aktiv v někdejší východní Evropě, Česko nevyjímaje, spravují západoevropské banky. V regionu rozpůjčovaly už víc než 1 300 miliard euro. Teď se na ně valí z východu další cunami.

Motor středoevropského hospodářství, totiž automobilový průmysl, se sice zase rozběhl. Ovšem hlavně proto, že mu poskytlo první pomoc šrotovné v západoevropských zemích a především v Německu. Ostatní průmyslová odvětví se hroutí- vidíme to u nás třeba na sklářství.

S vlnami propouštění roste sociální napětí. V Lotyšsku už musela středopravicová vláda odstoupit. V Maďarsku získávají převahu populističtí nacionalisté. A u nás? Navenek se toho možná tolik neděje, když pár set sklářů demonstruje před úřadem vlády, ale pod povrchem to vře. Na obzoru se mezitím objevil další hororový přízrak: refinancování státních dluhů. Státy střední a východní Evropy na to budou letos potřebovat údajně 400 miliard dolarů. Kolapsy států nejsou nereálná vidina, protože vlády budou své dluhopisy na přesyceném trhu cenných papírů zřejmě těžko udávat.

Půjčkou ve výši 230 milionů euro sice Praha prokázala s Lotyšskem solidaritu, v předsednické funkci EU ale usiluje o celoevropský protikrizový koncept- a o dostatečné prostředky na něj- jenom polovičatě. Ve skutečnosti upřednostňuje totéž, co vyčítá Německu nebo Francii: totiž individuální přístup a v jeho rámci národní recepty. Podobně jako po povodních před osmi lety se v Praze uvažuje například o tom prodávat dluhopisy rovnou občanům. Dobrý nápad. Jenom je otázka, co s ním udělá povodeň od Dněpru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .