SPECIÁL: 25 let od rozpadu Občanského fóra
Jaké byly hlavní příčiny rozpadu Občanského fóra? A přežívá něco z jeho odkazu do dnešních dní?
POD ČLÁNKEM NAJDETE:
MAPA VOLEB V ROCE 1990
Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny. Pamatujete? Pokud je vám 40 a víc, tak určitě ano. Úspěch široké a různorodé platformy, která v demokratických volbách potvrdila konec komunistické totality, se zapomenout nedá. Dnes je tomu ale 25 let, co se Občanské fórum rozpadlo. Rozdělilo se na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí.
Rozpad Občanského fóra hodnotí profesor Jan Sokol, který se jako poslanec rozhodl pro Občanské hnutí a Jan Stráský, který společně s Václavem Klausem zakládal ODS.
„Já myslím, že k tomu rozchodu muselo dojít. Je otázka, jestli to nebylo příliš brzo, ono totiž zůstalo poměrně dost těch důležitých reforem nedodělaných, do kterých se pak dalším vládám moc nechtělo. Možná to bylo trochu uspěchané, samozřejmě pod tlakem skutečnosti, že se určitá část politiků toužila dostat už k vládě,“ uvádí pan Sokol.
„My jsme byli přesvědčeni, že budoucí vývoj je závislý na tom, jak se uspořádají poltické strany v ČR. Nikoliv na tom, že budeme dál vést nekonečné diskuze s hnutím, které zahrnovalo všechny síly, které byly proti komunistům, ale nezahrnovalo všechny síly dobře rozdělené na to, co bude po tom,“ uvádí pan Stráský a souhlasí s tím, že polemika nad tím, jestli to bylo příliš brzo je sice na místě, ale nemělo to vliv na skutečnost, že rozpad OF byl nutný.
Bylo dělení Občanského fóra silně personifikováno? Na jedné straně Jiří Dienstbier, na druhé straně Václav Klaus?
„Ano, bylo hodně. A trošku asymetricky. Zatímco Václav Klaus tlačil na to, aby se ty věci pohybovaly směrem ke stranickému rozdělení, tak naopak Jiří Dienstbier se do toho nijak nehrnul. Občanské hnutí mělo od začátku problém, že ho nikdo nechtěl vést. Muselo k tomu dojít, to já nepopírám. Myslím si ale, že ten krajní optimismus, že na to máme dva roky na ty reformy, že to bylo unáhlené a slušelo by tomu víc trpělivosti,“ říká profesor Sokol.
„ODS se mohla opřít o taková jednoduchá hesla, a vzbudila dojem, že je to ona, která vede boj proti komunismu. Nás ty věci tolik nezajímaly jako to, co je potřeba udělat,“ doplňuje Stráský.
Měli jste jako členové ODS na počátku 90. let ambice stát se hegemonem české pravice? Jak jste se dívali na ty z OF, kteří se nepřidali k ODS?
„Já si vůbec nemyslím, ani si nepamatuji, že naše ambice byly v tom politickém boji. Naše ambice byly, aby vývoj v Československém prostoru byl směrem ke standardnímu evropskému státu. Občanské hnutí mělo spousty problémů předtím, než mělo k tomuto dospět. Celou tu situaci zkomplikovaly diskuze o rozdělení Československého státu,“ říká Stráský.
Jak je možné, že ani o 25 letech není politická scéna v ČR usazená, neustále vznikají nové strany a hnutí, z nichž většina neuspěje, ale jiné mají naopak velký úspěch?
„Ano, já souhlasím s tím, že tato scéna je nevyzrálá. Protože ji oslabili účastníci, kteří věděli, co to je se obětovat pro daný stát proti lidem, kteří dnes politiku chápou jako výtah k moci, výtah k penzům a určitým krokům, které demokracii nesvědčí,“ říká Stráský.
„Co je to dnes standardní evropský stát? Problém se stranami mají dnes všude a je jen otázka jak moc je veřejnost řekněme nadržená na to, aby se věci měnily. Ten problém mají ve Francii, v Itálii i v Británii. To jednoduché rozdělení na pravici a levici, já se obávám, že koncem dvacátého století ztratilo smysl,“ říká k současnému politickému upořádání pan Sokol.
Celý příspěvek si poslechněte ze záznamu Českého rozhlasu Plus.
PODÍVEJTE SE, JAK SE VOLILO V ROCE 1990
Mapa výsledků voleb do České národní rady v roce 1990. Nevolilo se na každém obecním úřadě, volební místnosti menších obcí byly často sloučené. Proto jsou na mapě bílá místa. Výsledky konkrétní strany si můžete zobrazit kliknutím na menu vlevo.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.