SPD a Frank Walter Steinmeier

I když ještě v létě se zdálo, že dokáže lidi přesvědčit o tom, že by jeho strana dokázala vyvést zemi z krize. Voliči mu ale nakonec neuvěřili a dali přednost střízlivějšímu přístupu křesťanských demokratů: sociální demokraté docílili nejhorší výsledek od voleb v roce 1949.

Důsledek: šéf strany Franz Müntefering se vzdal všech funkcí a odešel do penze. Pan Steinmeier ale neodešel a ujal se funkce šéfa sociálnědemokratické frakce v bundestagu, tedy německém parlamentu.

Novináři se proto ptají: Proč vlastně? Čeho by chtěl ještě ve straně dosáhnout? Nebo si pan Steinmeier myslí, že když v jedné pozici neobstál, že zároveň pro další uzrál? A přitom role, kterou by měl plnit, bude velice těžká: Právě šéf opoziční frakce v parlamentu by měl být hlavním soupeřem úřadující kancléřky Angely Merkelové, jejíž pozice po konci velké koalice je mnohem silnější.

Samozřejmě nejde svádět vinu za špatný výsledek voleb jen na pana Steinmeiera: voliči zřejmě straně spočetli všechny chyby, kterých se za posledních jedenáct let, kdy byla u moci, dopustila, a proto dva miliony bývalých voličů zůstaly doma. Nejvíc asi straně vyčítali, že zvýšila daň z přidané hodnoty a zvedla odchod do důchodu na 67 let. A protože v době, kdy s tímhle sociální demokraté přišli, byl pan Steinmeier šéf kanceláře kancléře Gerharda Schrödera, činili ho za tyto kroky právem spoluzodpovědným.

Kvůli tomu všemu ale dnes tento muž nevypadá jako někdo, kdo něco vede. Působí spíš jako zajatec svých vlastních rozhodnutí. Srovnávají-li němečtí novináři Steinmeiera s těmi, kdo prohráli v roce 2005, tedy s pány Schröderem a Steinbrückem, nevychzí z toho pan Steinmeier dobře.

Oba pánové po prohraných volbách z politiky odešli, ale právě tato cesta jim pomohla se s prohrou vyrovnat a najít si jinou práci. Frank-Walter Steinmeier si naopak zvolil jako lék další politickou práci, jenže jak se říká v Berlíně, jestli tento muž něco neumí, tak je to právě být tvrdý, což se od šéfa opoziční frakce nejvíc očekává.

Problém je zřejmě v tom, že pan Steinmeier má málo citu pro náladu publika a asi sotva dokáže i odhadnout sám sebe, tedy i to, jak na lidi svým vystupováním působí. V tomto ohledu je přesný opak Gergarda Schrödera, kterému se přezdívalo mediální kancléř. Pan Schröder, když měl publikum, okamžitě vycítil náladu v sále a ta ho nabíjela i provokovala. Pan Steinmeier se v takové situaci cítí nesvůj a lidé to samozřejmě rychle rozpoznají.

Podle spolupracovníků si byl pan Steinmeier ve volební kampani tak nejistý, že vždycky poslal tři své lidi do publika a ti mu gestikulací naznačovali, jestli má ztišit hlas či být agresivnější a možná díky tomu, že se nikdy nedokázal na své publikum skutečně napojit, působil nevěrohodně. Voliči jeho strategii neznali, ale možná, že ji vycítili. Poslanci v bundestagu ji ale nemusí ani cítit, protože o ní již dlouho vědí, a to je největší slabina pana Steinmeiera, která může SPD dále oslabovat. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .