Soudci a prezident

Součástí zákona z roku 2003, který pro soudce stanovuje věkovou hranici třiceti let, je totiž přechodné ustanovení, že se toto omezení netýká právníků, kteří již byli soudními čekateli před přijetím zákona. Pak je ovšem nadbytečné diskutovat o tom, zda je právník mladší třiceti let způsobilý soudit, a uvádět příklady Německa, Francie či Nizozemí, kde věk roli nehraje. U nás zkrátka do budoucna ano, protože tak praví zákon. A u nynějších soudních čekatelů nikoli, protože tak zákon praví ve svém přechodném ustanovení.

Pokud Ústavní soud uzná, že soudní čekatelé byli poškozeni nezákonným rozhodnutím prezidenta republiky, měla by jim být uhrazena ušlá mzda. Podstatné je ale ono slůvko "pokud". Sami soudci si totiž, zdá se, nejsou jisti, zda náhodou prezident republiky přece jenom nemá právo rozhodovat, koho jmenuje a koho nikoli. Ukázalo se to včera v diskusi o smyslu novely zákona o soudech a soudcích. Ta počítá s tím, že na volná místa soudců budou vypisována výběrová řízení. Ta by ovšem podle hlasů, které zazněly na kolegiu krajských soudců, postrádala smysl, jestliže by konečné slovo náleželo prezidentu republiky, a ten mohl vítěze výběrového řízení odmítnout. Ústavní soud by tedy kromě vyřešení kauzy soudních čekatelů měl především zorientovat prezidenta republiky, zda mu náleží o soudcích uvažovat, anebo zda je náplní jeho práce pouze jejich formální jmenování. Snad to v ústavě je!