Solar Orbiter už pořizuje rekordní snímky Slunce, měří i data z chvostu komety Atlas
Sonda Solar Orbiter, kterou ke Slunci vyslala Evropská kosmická agentura (ESA), po čtyřech měsících letu nafotila naši hvězdu z dosud nejbližší vzdálenosti. Přístroje na palubě fungují, jak mají, a Česko může těšit, že se podílelo na stavbě hned čtyř z nich. Jedním z nich je analyzátor solárního větru, který už získal data o kometě Atlas.
„Sluneční vítr je proud nabitých částic, které opouštějí sluneční koronu a tečou všemi směry do celé sluneční soustavy,“ vysvětluje ve Studiu Leonardo Lubomír Přech z Katedry fyziky povrchu a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
Vítr tvoří především elektrony a protony, ale i jádra helia a některé těžší ionty. „A my se snažíme poznat, jakou rychlostí jednotlivé částice letí, jakou mají teplotu, jak se chovají a jak se přenášejí magnetické siločáry zakotvené na Slunci.“
Detailní pochopení slunečního větru je důležité i pro zemský provoz. „Při velkých sluneční erupcích prostřednictvím slunečního větru se toto může přenést až do zemské magnetosféry a ionosféry a při největších erupcích můžete dokonce i v Praze jednou za padesát let pozorovat polární záři.“
Potřebujeme co nejlépe pochopit činnost Slunce a předvídat ji, protože kolem Země máme celou řadu družíc a jejich činnost může být poznamenána velkými událostmi a erupcemi na Slunci, které se přes sluneční vítr přenesou až do blízkosti Země. Za určitých okolností mohou fungování družic narušit nebo způsobit poruchy.
Lubomír Přech
Na Zemi může sluneční vítr zkomplikovat fungování některých technologií. „Může narušit rozvodné sítě elektrické energie, činnost plynovodů nebo telekomunikaci. Například navigace letadel je dnes postavena na systému GPS, který je citlivý na podmínky ve slunečním větru.“
„Určitě by bylo nepříjemné, aby letadlu, které má za mlhy přistávat na letišti, systém GPS dával falešné údaje a letadlo se netrefilo na přistávací dráhu,“ dodává fyzik.
První předpovězený a naměřený průlet chvostem komety
Solar Orbiter také získal data z chvostu komety Atlas. „Jsme z toho poněkud rozpačití, hlavně musíme naše data poskládat z dalších dat přístrojů na sondě.“
„Ale řekněme, že jsme tam našli ionty, které vznikly interakcí slunečního větru s plyny nebo prachem, který opouští kometu a které se ve slunečním větru normálně nevyskytují.“
Čtěte také
Díky tomu budou vědci schopni předvídat, jak se chvost komety vyvíjí nebo co se s ním děje, když je slunečním větrem unášen dále vesmírem.
Fyzik ale připomíná, že kometa Atlas byla od sondy Solar Orbiter velmi daleko. „To bylo několik desítek milionů kilometrů, rozhodně bychom na kometě nemohli provádět výsadek. Ale bylo to štěstí.“
Šlo o první průlet družice, která měla přístroje k tomu, aby mohla průlet detekovat a který byl dopředu předpovězen. Zatím průletů bylo 5 nebo 6, ale všechny se zjistily v datech až později. Vědci prostě našli nějaké zvláštnosti a zkoumali, proč data tak vypadají, až si někdo všiml, že tam prolétala kometa... Tady jsme průlet dokázali předpovědět.
Lubomír Přech
„Také proto byla spuštěna předběžná měřící fáze, kdy všechny přístroje měřily, ovšem skoro na poslední chvíli, nebylo to vůbec plánováno,“ popisuje příběh cenných dat získaných sondou Solar Orbiter fyzik Lubomír Přech.
O dalších zajímavostech z letu sondy Solar Orbiter si můžete poslechnout na záznamu.
Související
-
Start rakety se sondou Solar Orbiter sledovali osobně. Na palubě jsou systémy z jejich laboratoře
Vít Lédl a Radek Melich, vědci z Turnova, se vrátili z mysu Canaveral. Na podrobnosti ohledně zařízení, která vyvinuli pro vesmírnou misi, se jich ptala naše redaktorka.
-
Česko se poprvé podílí na unikátním projektu Solar Orbiter
Ke Slunci odstartovala v pondělí po 5. hodině ranní našeho času evropská mise Solar Orbiter a hned na čtyřech z deseti přístrojů na palubě se podíleli čeští vědci a firmy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.