Smír s Nomurou

Asi nemá smysl kazit politikům radost, a ptát se po těch dvou stech třiašedesáti miliardách, které slibovali na Nomuře vyhrát v pařížské arbitráži. Pokud šlo o to spor ukončit, podařilo se, a šťastní jsou i japonští bankéři. O tom, kdo na smíru vydělal, se jistě povede akademická debata mezi ekonomy. Jisté je, že o výdělek přišli právníci a arbitři. Pokud jde o občana, který celou tu legraci nedobrovolně sponzoroval ze svých daní, bohužel se už nikdy nedozví, kdo měl vlastně pravdu a kdo byl padouch. Navíc když součástí celkového narovnání je i řešení trestněprávní odpovědnosti manažerů Nomury, pro které vláda vyprošuje u prezidenta milost.

Právě zastavení jejich trestního stíhání ještě chybí k happyendu. Vyjde-li prezident vládě vstříc a podezřelé manažery omilostní, je zde slušný předpoklad, že tito se u nás opět začnou cítit jako doma. V takovém případě prý dokonce není vyloučeno, že si u nás opět výhodně zainvestují. Co by to ještě chtělo? Snad bleskový průzkum, kolik českých domácností včera večer oslavilo šampaňským zprávu, že za nás politici obětavě zminimalizovali škody. Zatím vládu za velký úspěch pochválil její premiér. Co víc než smír bychom si od politiků měli k vánocům přát? Je to stylový dárek. A pěkně drahý.