Služebníci nevěrní a jejich společnost bez Boha

Není tajemstvím, že komunistická strana budovala republiku jako programově odnáboženštěný stát. Ovoce této práce stranických ideologů neseme dodnes: z Vánoc se staly svátky klidu, míru a hojnosti; Velikonoce se změnily ve svátky jara. Náboženská podstata se vytratila, ani nebylo nutné přihlouple zavádět do Čech ruského Dědu Mráze… A jako byl vymazán křesťanský význam mnoha svátků, pokusila se vládnoucí strana zasáhnout i do práce kněží – především římskokatolických, kterých bylo nejvíc a z nichž mnozí úporně hájili svou podřízenost Vatikánu.

Ti nejvytrvalejší, kteří obhajovali Boží věc, byli v padesátých letech v desítkách procesů odsuzováni k trestům za činy, kterých se nedopustili – jenže ti, kteří zůstali takzvaně „na svobodě“, na tom nebyli o mnoho lépe. Režim je naháněl do organizací, které z farářů dělaly bojovníky za mír. Nejprve to byl Celostátní mírový výbor katolického duchovenstva, po něm Mírové hnutí katolického duchovenstva a na začátku normalizace pak Sdružení katolických duchovních Pacem in terris.

Dodnes se debatuje o tom, kdo z kněží do těchto organizací vstupoval dobrovolně a kdo jen pod nátlakem – nebo kdo v nich pracoval aktivně a kdo jen nečinným sezením na schůzích kryl vlastní aktivní křesťanskou práci ve farnosti. Žádná univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje, rozdílné to bylo okres od okresu, farnost od farnosti.

Procházíte-li rozhlasovým archivem, nacházíte mnoho dokladů toho, jak si režim ve vztahu k církvi počínal. Dokladem o pokus vyprázdnit křesťanské poselství svátků jsou třeba vánoční projevy Antonína Zápotockého nebo Marty Gottwaldové. Ta v roce 1950 natočila také projev ke Svátku matek; jeho tragikomický obsah, korunovaný vyhlášením hesla „matka – údernice, matka – budovatelka, matka – bojovnice za mír“, dokonale ilustruje dobu svého vzniku.

V šedesátých letech, až na krátké oživení náboženského života v roce 1968, slovo Bůh z vysílání rozhlasu téměř nezaznělo. Výjimkou je unikátní reportáž z roku 1966, kdy do Československa přijelo pět přestárlých amerických katolických kněží, hlásících se ke slovenské národnosti. Někteří z nich se na Slovensku ani nenarodili, na svět je přivedli slovenští rodiče už za oceánem. Pětice vybraných směla navštívit rodné obce rodičů a zúčastnit se přijetí u trnavského a nitranského biskupa. V půlhodinové reportáži se jeden z nich, pater Andrej Biroš, rozloučil s posluchači slovy: „Bůh vám žehnej!“ Ani tato věta nesměla v socialistickém rozhlasu zaznít – pořad byl odvysílán pouze v zahraničním (krajanském) vysílání a posluchači Českého rozhlasu ho tak vlastně uslyší v domácím éteru poprvé.

Další zajímavé ukázky z rozhlasového vysílání – včetně slavného „českého“ pozdravu papeže Jana Pavla II. během jeho návštěvy v červenci 1988 v Rakousku (odvysílán byl Rádiem Svobodná Evropa), včetně projevů nechvalně proslulého komunistického ministra zdravotnictví a bývalého kněze Josefa Plojhara nebo včetně tendenčního rozhlasového zpravodajství o církevních událostech z roku 1989; to vše s komentářem patera Josefa Hurta – uslyšíte v pořadu Služebníci nevěrní, který v rámci cyklu Archiv Plus odvysílá v neděli 16. června 2013 v 16:10 hodin Český rozhlas Plus.