Služebníci nevěrní a jejich společnost bez Boha

13. červen 2013

Jednou z mnoha nezhojených ran čtyřicetiletého období pod vládou komunistické strany je i neblahé působení těch římskokatolických kněží, kteří duchovní rozměr své činnosti znehodnotili i činností politickou. Ať už si to přiznali nebo ne, podíleli se tak na budování společnosti bez věřících, bez Boha.

Není tajemstvím, že komunistická strana budovala republiku jako programově odnáboženštěný stát. Ovoce této práce stranických ideologů neseme dodnes: z Vánoc se staly svátky klidu, míru a hojnosti; Velikonoce se změnily ve svátky jara. Náboženská podstata se vytratila, ani nebylo nutné přihlouple zavádět do Čech ruského Dědu Mráze… A jako byl vymazán křesťanský význam mnoha svátků, pokusila se vládnoucí strana zasáhnout i do práce kněží – především římskokatolických, kterých bylo nejvíc a z nichž mnozí úporně hájili svou podřízenost Vatikánu.

Ti nejvytrvalejší, kteří obhajovali Boží věc, byli v padesátých letech v desítkách procesů odsuzováni k trestům za činy, kterých se nedopustili – jenže ti, kteří zůstali takzvaně „na svobodě“, na tom nebyli o mnoho lépe. Režim je naháněl do organizací, které z farářů dělaly bojovníky za mír. Nejprve to byl Celostátní mírový výbor katolického duchovenstva, po něm Mírové hnutí katolického duchovenstva a na začátku normalizace pak Sdružení katolických duchovních Pacem in terris.

Dodnes se debatuje o tom, kdo z kněží do těchto organizací vstupoval dobrovolně a kdo jen pod nátlakem – nebo kdo v nich pracoval aktivně a kdo jen nečinným sezením na schůzích kryl vlastní aktivní křesťanskou práci ve farnosti. Žádná univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje, rozdílné to bylo okres od okresu, farnost od farnosti.

Procházíte-li rozhlasovým archivem, nacházíte mnoho dokladů toho, jak si režim ve vztahu k církvi počínal. Dokladem o pokus vyprázdnit křesťanské poselství svátků jsou třeba vánoční projevy Antonína Zápotockého nebo Marty Gottwaldové. Ta v roce 1950 natočila také projev ke Svátku matek; jeho tragikomický obsah, korunovaný vyhlášením hesla „matka – údernice, matka – budovatelka, matka – bojovnice za mír“, dokonale ilustruje dobu svého vzniku.

V šedesátých letech, až na krátké oživení náboženského života v roce 1968, slovo Bůh z vysílání rozhlasu téměř nezaznělo. Výjimkou je unikátní reportáž z roku 1966, kdy do Československa přijelo pět přestárlých amerických katolických kněží, hlásících se ke slovenské národnosti. Někteří z nich se na Slovensku ani nenarodili, na svět je přivedli slovenští rodiče už za oceánem. Pětice vybraných směla navštívit rodné obce rodičů a zúčastnit se přijetí u trnavského a nitranského biskupa. V půlhodinové reportáži se jeden z nich, pater Andrej Biroš, rozloučil s posluchači slovy: „Bůh vám žehnej!“ Ani tato věta nesměla v socialistickém rozhlasu zaznít – pořad byl odvysílán pouze v zahraničním (krajanském) vysílání a posluchači Českého rozhlasu ho tak vlastně uslyší v domácím éteru poprvé.

Další zajímavé ukázky z rozhlasového vysílání – včetně slavného „českého“ pozdravu papeže Jana Pavla II. během jeho návštěvy v červenci 1988 v Rakousku (odvysílán byl Rádiem Svobodná Evropa), včetně projevů nechvalně proslulého komunistického ministra zdravotnictví a bývalého kněze Josefa Plojhara nebo včetně tendenčního rozhlasového zpravodajství o církevních událostech z roku 1989; to vše s komentářem patera Josefa Hurta – uslyšíte v pořadu Služebníci nevěrní, který v rámci cyklu Archiv Plus odvysílá v neděli 16. června 2013 v 16:10 hodin Český rozhlas Plus.

autor: David Hertl
Spustit audio