Sirény zpívají o pravěkém klimatu
Dávno vymřelé sirény vypovídají nejen o tom, jak vypadali předchůdci dnešních mořských savců. Jejich fosilie vědcům „zazpívaly“ také o klimatických podmínkách v období eocénu.
Mořské krávy, ochechule a sirény – to všechno jsou jména, pod kterými můžete najít starobylý řád býložravých mořských savců Sirenia. Jeho příslušníci jsou adaptovaní na pobyt ve vodě podobně jako kytovci – přední končetiny se změnily v mohutné ploutve, zadní nohy zakrněly a tělo chrání mohutná vrstva podkožního tuku. Své jméno sirény získaly podle řecké pověsti o mořských pannách, které zpěvem námořníky lákají do záhuby. Kapustňáci a dugongové nezpívají, ale ženy mohly námořníkům připomínat tím, že samice mají mléčné žlázy umístěné na prsou a mláďata kojí vleže na zádech.
Sirény vznikly v období eocénu asi před 50 miliony let a dnešních dnů se dožily jen dva rody a čtyři druhy – tři kapustňákové (Trichechus sp.) a dugong indický (Dugong dugong), kteří obývají tropické pobřežní vody. Ještě v 18. století však žil na Komandorských ostrovech koroun bezzubý (Hydrodamalis gigas), kterého objevila výprava Vituse Beringa v roce 1741. Během několika let druh zdecimovali námořníci a poslední koroun byl zabit v roce 1768. Další druhy sirén známe jen z fosilního záznamu, ale jejich zpěv se nese i přes propast desítek milionů let.
Při výzkumu vymřelých pravěkých sirén, například Halitherium schinzi, vědci z Wyomingské univerzity spíše mimochodem získali slušnou várku klimatologických dat z období eocénu, kdy naše planeta procházela poměrně bouřlivými změnami. Klimatologové obvykle předpokládají, že izotopické složení kyslíku v mořské vodě bylo během eocénu podobné jako dnes, kdy je v nízkých zeměpisných šířkách víc izotopu 18O než ve vysokých. Izotopový podpis v zubní sklovině vymřelých sirén však „nesedí“ - hladina izotopu 18O ze zubní skloviny sirén z nízkých zeměpisných šířek je mnohem nižší než ta předpokládaná.
Izotopové složení povrchových vrstev mořské vody, v nichž sirény žijí, úzce souvisí s vlhkostí. Malé množství izotopu 18O přitom naznačuje, že nízké zeměpisné šířky byly v době eocénu extrémně vlhké a teplejší než dnes. Studie tak dobře demonstruje význam fosilního záznamu pro rekonstrukci paleoklimatických dat. A není vůbec vyloučené, že zpěv pravěkých sirén přispěje i k lepšímu chápání současných změn klimatu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
