Šimáčková: V demokracii nevládnou lidé, ale instituce a pravidla. Demonstrace jsou její součástí

„To, že lidé demonstrují, není špatná zpráva, když u toho respektují práva druhých lidí. Potvrzuje to, že demokracie je každodenní práce, nikdy není hotová,“ zdůrazňuje s tím, že v demokratickém státě nemají vládnout lidé, ale instituce a pravidla: „To znamená, že je třeba se více soustředit na to, zda máme funkční pravidla a instituce.“

Čtěte také

Liberální demokracie, na rozdíl od autoritářských systémů, dokáže napravovat své chyby. A právě takovým obdobím nyní procházíme, míní Francis Fukuyama

„Důležitým aspektem je debata. V moderních demokraciích už nesměřujeme ke konsenzu, ale spíše jakési konverzaci různých přístupů a jejich slaďování. Myslím, že největší problém v naší společnosti je v oblasti občanského vzdělávání a v tom, aby každý člověk měl pocit, že mu společnost nabízí šanci uspět,“ dodává.

Šimáčková upozorňuje na roli médií jako hlídacích psů demokracie, kteří zde jsou od toho, aby informovali ostatní občany, kteří sami na získání informací například o politice nemají čas.

Velký senát teď například řeší, zda politik odpovídá i za nenávistné projevy, které na jeho veřejném profilu zveřejňují jeho fanoušci.
Kateřina Šimáčková

„Problém s novými médii je ten, že se lidé obklopují jen názory, které jim konvenují. Kdežto pro demokracii i pro lidskou moudrost je třeba být vystavován názorům, které mi nejsou komfortní. Není to tedy jen problém demokracie, ale i osobního vývoje každého člověka, pokud není ochoten se vystavovat nepříjemným názorům,“ zamýšlí se.

Nová média, staré hrozby

Velké množství rozhodnutí u Evropského soudu pro lidská práva se podle Šimáčkové týká svobody projevu, přičemž silně odmítá projevy nenávisti, které porušují nejdůležitější pravidlo právního státu, tedy že všichni lidé si jsou rovni v důstojnosti a právech.

Čtěte také

Jan Januš: Heslo do roku 2022 by mělo být, že naše svoboda a práva končí tam, kde začínají svoboda a práva jiných

„Velký senát teď například řeší, zda politik odpovídá i za nenávistné projevy, které na jeho veřejném profilu zveřejňují jeho fanoušci. Máme ale zkušenost i z jiných evropských zemí, kde lidé dostávají vysoké pokuty za kritiku nějakého politika. Takže chráníme i svobodu projevu, vždy jde o konkrétní okolnosti případu,“ popisuje Šimáčková.

Hranice mezi žádoucí moderací veřejné diskuze a nepřijatelnou cenzurou je podle ní složité nejen najít, ale také ji věrohodně vysvětlit všem, kdo se jí musí podřídit. „Hranice je tam, kde už může být konkrétní člověk, proti kterému je projev namířen, vystaven nějakému nebezpečí,“ dodává.

Poukazuje přitom na to, že genocidě v některých afrických státech předcházela deindividualizace a objektivizace skupin lidí, kteří měli být nebezpeční pro společnost, což se dělo v případě židů za nacistického Německa.

Lepší se postavení žen v justici? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.