Jan Januš: Heslo do roku 2022 by mělo být, že naše svoboda a práva končí tam, kde začínají svoboda a práva jiných

5. leden 2022

Rok 2021 byl na události související se zákony, justicí a obecně právem nesmírně bohatý. Vyměnili se ministři spravedlnosti, kdy Marii Benešovou (za ANO) vystřídal Pavel Blažek (ČSSD); předsedové důležitého ústavně právního výboru sněmovny, kde naopak donedávna vládní hnutí ANO získalo prim; a rovněž nejvyšší státní zástupci, po rezignaci Pavla Zemana nastoupil Igor Stříž. 

Taktéž advokáti mají nového předsedu, místo Vladimíra Jirouska obsadil Robert Němec.

Patrně nejvýraznější česká soudkyně současnosti, Kateřina Šimáčková, pak rezignovala na svou pozici u Ústavního soudu, aby mohla být soudkyní Evropského soudu pro lidská práva.

Právo odtržené od reality

Reálně jsme také řešili, zda poprvé nevyzkoušet článek 66 Ústavy a nezbavit prezidenta jeho kompetencí.

Čtěte také

Ve Sbírce zákonů vyšlo jen k polovině prosince téměř 500 různých publikací, tu většího, tu menšího významu. A pokud se některým pozorovatelům právního prostředí už na konci roku 2020 zdálo, že devalvace práva dospěla ke svému prozatímnímu vrcholu, rok 2021 tento pohled jen potvrdil.

A co víc. Ukázal, že právo a zákony se od lidí stále více vzdalují. Vinna je v tomto ohledu vláda Andreje Babiše (ANO), byť v mnohém jen schytala důsledky dlouhotrvajících problémů a nepatřičností toho, jak se v České republice zachází s právními předpisy a jak se o nich komunikuje s veřejností.

I rok 2021 totiž silně poznamenala koronavirová pandemie a způsob, jakým se s ní výkonná moc snažila bojovat. Vláda jako taková i jednotlivá ministerstva chrlily související pravidla. Ta ale byla nejasná, málo nebo vůbec odůvodněná, téměř okamžitě platící a rovněž skoro neustále měněná.

Vláda, ministerstva a ani jejich aparáty lidem potřebu regulace dostatečně nevysvětlily, nepřitáhly je v odpovídajícím a nutném množství na svou stranu.

Naopak svým chaotickým a nekoncepčním přístupem k vyhlašování jednotlivých opatření dosáhly toho, že pravidla přestala zajímat i ty, kteří k nim jinak mají úctu a snaží se je téměř v jakékoliv životní situaci dodržovat. I tito lidé, kteří by se jinak rádi chovali podle práva, si tak za hlavní kritérium svého jednání zvolili svůj vlastní rozum.

Česká povaha

Nutno ale dodat, že právě v české společnosti je neúcta k právním předpisům a vlastně jakýmkoliv pravidlům hluboce zakořeněná, ať již to souvisí s pověstným českým švejkováním, nebo desítkami let komunistické nadvlády, kdy pro mnohé platila hesla ve smyslu „kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu“ a kdy většina společnosti mluvila jinak doma a jinak venku.

Čtěte také

Celé té situaci pak i v roce 2021 nasazovaly korunu soudy, když vládní regule rušily a opakovaně vzdychaly, že to, co zejména ministerstvo zdravotnictví v legislativní oblasti předvádí, je opravdu hrůza. A navíc neustále opakovaná.

Nová vláda vedená Petrem Fialou (ODS) tak, věrna svému konzervativnímu a pravicovému pohledu na svět, zkouší v boji s koronavirem jiný přístup. Státní regulace chce co nejméně, sází naopak na individuální odpovědnost a vlastní svědomí.

Jenže ta neúcta k právu a pravidlům je u mnoha lidí tak hluboká, že ani tohle fungovat nebude a nemůže. Mnozí pořád nemají zažité, že vlastní svoboda a práva končí tam, kde omezují svobodu a práva jiných.

Pokud bychom si měli právě tohle heslo vzít jako emblém do roku 2022, nebylo by to vůbec málo. Asi už jen tak totiž můžeme z právní krize vykročit.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business

autor: Jan Januš
Spustit audio

Související