Jan Januš: Heslo do roku 2022 by mělo být, že naše svoboda a práva končí tam, kde začínají svoboda a práva jiných

Taktéž advokáti mají nového předsedu, místo Vladimíra Jirouska obsadil Robert Němec.

Patrně nejvýraznější česká soudkyně současnosti, Kateřina Šimáčková, pak rezignovala na svou pozici u Ústavního soudu, aby mohla být soudkyní Evropského soudu pro lidská práva.

Právo odtržené od reality

Reálně jsme také řešili, zda poprvé nevyzkoušet článek 66 Ústavy a nezbavit prezidenta jeho kompetencí.

Čtěte také

Ivan Štern: Práva versus zdravý rozum

Ve Sbírce zákonů vyšlo jen k polovině prosince téměř 500 různých publikací, tu většího, tu menšího významu. A pokud se některým pozorovatelům právního prostředí už na konci roku 2020 zdálo, že devalvace práva dospěla ke svému prozatímnímu vrcholu, rok 2021 tento pohled jen potvrdil.

A co víc. Ukázal, že právo a zákony se od lidí stále více vzdalují. Vinna je v tomto ohledu vláda Andreje Babiše (ANO), byť v mnohém jen schytala důsledky dlouhotrvajících problémů a nepatřičností toho, jak se v České republice zachází s právními předpisy a jak se o nich komunikuje s veřejností.

I rok 2021 totiž silně poznamenala koronavirová pandemie a způsob, jakým se s ní výkonná moc snažila bojovat. Vláda jako taková i jednotlivá ministerstva chrlily související pravidla. Ta ale byla nejasná, málo nebo vůbec odůvodněná, téměř okamžitě platící a rovněž skoro neustále měněná.

Vláda, ministerstva a ani jejich aparáty lidem potřebu regulace dostatečně nevysvětlily, nepřitáhly je v odpovídajícím a nutném množství na svou stranu.

Naopak svým chaotickým a nekoncepčním přístupem k vyhlašování jednotlivých opatření dosáhly toho, že pravidla přestala zajímat i ty, kteří k nim jinak mají úctu a snaží se je téměř v jakékoliv životní situaci dodržovat. I tito lidé, kteří by se jinak rádi chovali podle práva, si tak za hlavní kritérium svého jednání zvolili svůj vlastní rozum.

Česká povaha

Nutno ale dodat, že právě v české společnosti je neúcta k právním předpisům a vlastně jakýmkoliv pravidlům hluboce zakořeněná, ať již to souvisí s pověstným českým švejkováním, nebo desítkami let komunistické nadvlády, kdy pro mnohé platila hesla ve smyslu „kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu“ a kdy většina společnosti mluvila jinak doma a jinak venku.

Čtěte také

Česká společnost je rozbitá. Polarizují ji hlavně malé, ale hlasité skupiny, vysvětluje sociolog Buchtík

Celé té situaci pak i v roce 2021 nasazovaly korunu soudy, když vládní regule rušily a opakovaně vzdychaly, že to, co zejména ministerstvo zdravotnictví v legislativní oblasti předvádí, je opravdu hrůza. A navíc neustále opakovaná.

Nová vláda vedená Petrem Fialou (ODS) tak, věrna svému konzervativnímu a pravicovému pohledu na svět, zkouší v boji s koronavirem jiný přístup. Státní regulace chce co nejméně, sází naopak na individuální odpovědnost a vlastní svědomí.

Jenže ta neúcta k právu a pravidlům je u mnoha lidí tak hluboká, že ani tohle fungovat nebude a nemůže. Mnozí pořád nemají zažité, že vlastní svoboda a práva končí tam, kde omezují svobodu a práva jiných.

Pokud bychom si měli právě tohle heslo vzít jako emblém do roku 2022, nebylo by to vůbec málo. Asi už jen tak totiž můžeme z právní krize vykročit.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business