Sešup ve stopách Dostála?

Někoho, kdo by měl najednou dokázat, co žádný státní správce kultury před ním nedokázal. Totiž - viděno v celku - získat pro resort kultury, když už nějaký musíme mít, nějaký průměrně důstojnější finanční příděl ze státního rozpočtu, než současné necelé půlprocento hrubého domácího produktu. Premiér si vybral, pravda, podle svého.

Herec a ředitel zlínského festivalu filmů pro děti Vítězslav Jandák splňuje premiérovy představy ministra kultury nejlépe. Designovaný ministr poskytl médiím několik stručných poznámek o tom, co by chtěl v úřadě udělat.

Deníku Právo například sdělil, že chce pokračovat v práci Pavla Dostála a chce hlavně hájit tento resort. Dále chce, aby skončil sestup, kdy kultura měla čím dál méně peněz. Pan Jandák dodal, že bude bojovat o každou korunu pro svůj resort a hledat i alternativní zdroje. A každopádně nechce být ministr, který by zasahoval do tvorby umělců.

Z toho, přiznám bez mučení, zrovna moudrý, natož nějak nadšený, nejsem. V prvních dvou větách pan Jandák buď neudrží myšlenku, nebo (což by byla ta ještě horší možnost) denuncuje Pavla Dostála, který by podle Jandáka měl započít nějakou práci na sestupu, kdy česká kultura měla stále méně peněz, přičemž by v tom nový ministr chtěl pokračovat? To snad ne...

Na onen proklamovaný boj o každou korunu má nový ministr kultury necelé dva týdny, pak přijde na pořad jednání sněmovny zákon o státním rozpočtu na příští rok. Dá se tedy, pokud nemá v rukávě nějaká esa, úspěšně pochybovat o tom, že odnikud přišedší nový člen vlády přesvědčí ostatní mazáky v kabinetu, aby se vzdali nějakých svých zdrojů, na nichž by (nota bene) , měli sami šetřit.

Ten výrok o boji o každou korunu zavání tedy tak trochu pokrytectvím. A věta o tom, že nový ministr kultury nechce zasahovat do tvorby umělců je jakoby z minulého století. Koho by asi vůbec jen mohlo napadnout, že by ministr kultury mohl (či směl) zasahovat do tvorby umělců?

Možná, že je to ale zcela v intencích premiéra, který v souvislosti s jednáními, která předcházela výběru nového ministra, hovořil o "naší kulturní frontě". Člověk by ještě mohl čekat, že za tu Paroubkovu "naší kulturní frontu" se v budoucnosti "postaví" také naše "pracující inteligence" a snad i naši "zemedělci". No, nic.

Když se pokusím o objektivitu - pan Jandák to bude mít v nadcházejících deseti měsících složité a záleží jen na jeho komunikačních schopnostech, jak ho bude veřejnost vnímat.

Česky řečeno: V případě neúspěchu se mu bude těžko obhajovat, že ve funkci nic neudělal, přestože to měl na té druhé straně lehké, neb vlastně pro nedostatek času nic udělat nemohl. Kdyby ovšem se mu nějakou nadzemskou shodou okolností podařilo něco udělat - například konečně po šestnácti letech navázat konstruktivní dialog s katolickou církví, nebo zastavit rozpad národních památek všeho druhu, pak si bude moci vítězně třást rukama s kulturní frontou...

Premiér to dobře vymyslel. Do funkce jmenoval člověka, který se nijak ve své politické minulosti, kdy od Sládkových republikánů přešel na čas do ODS, aby pak byl nestraníkem, nepřiblížil k sociální demokracii. Případné úspěchy půjdou na vrub prozíravé personální politice špiček sociální demokracie, případné neúspěchy půjdou na vrub jedince, ministra - nestraníka.

A mimochodem, co se toho boje nového ministra o každou korunu týče - měl na mysli koruny pro resort? Zatím se ukázal jako schopný bojovník o každou korunu ze státního rozpočtu pro zlínský festival filmů pro děti a mládež, jehož je zároveň ředitel i spolupodílníkem firmy, jež tuto více méně marginální filmovou událost pořádá...