Sergej Vojcechovský – „O hranicích se nediskutuje. Hranice se brání!“

19. červen 2017
Sergej Vojcechovský, ruský generál, který bojoval v československých legiích, sloužil v prvorepublikové armádě a po 2. světové válce byl unesen sovětskou zpravodajskou službou a zahynul v gulagu

Osud ruského generála, který bojoval v československých legiích, sloužil v prvorepublikové armádě a po 2. světové válce byl unesen sovětskou zpravodajskou službou a zahynul v gulagu, přinášejí další Portréty.

Mimořádně cenný důstojník

Sergej Vojcechovský se narodil 28. října 1883 ve Vitebsku (dnes Bělorusko) v rodině ruského důstojníka. Vystudoval reálné gymnázium a důstojnickou školu a zúčastnil se rusko-japonské války v roce 1905. Poté studoval na dalších vojenských školách a ještě před 1. světovou válkou začal při službě v armádě stoupat po kariérním žebříčku.

Od počátku 1. světové války byl nasazen na frontu, kde obdržel řadu vyznamenání. 26. srpna 1917 vstoupil v hodnosti podplukovníka do formujících se československých legií. Záhy se stal náčelníkem štábu 1. československé divize a velitelem 3. československého pluku Jana Žižky.

V období, kdy působil v našich legiích, byl vysoce ceněn důstojnictvem i mužstvem a projevil vysoké organizační i strategické schopnosti. Prošel několika velitelskými funkcemi a byl povýšen na generála.

Na konci roku 1918 požádal o „vyčíslení“ z československé armády (s vědomím, že legie Rusko opouští, protože se vracejí domů) a nastoupil službu u ruského vojska bojujícího proti bolševikům.

Ačkoliv i zde dosáhl značných bojových úspěchů, na konci občanské války Rusko opouští a přijíždí do Československa (popis tohoto Vojcechovského životního období se podle různých pramenů dosti liší).

Tragická zkušenost s ruskými elitami

Vzhledem k tomu, že byl k 28. říjnu 1918 příslušníkem československých legií (tedy byl v aktivní službě v době vzniku Československého státu), mohl se do československé armády prostě vrátit a nebyl považován za emigranta.

V prvorepublikové armádě byly jeho kvality velmi oceňovány a on dále hodnostně stoupal – jeho poslední dvě funkce byly Zemský vojenský velitel v Brně (1927 až 1935) a v Praze (1935 až 1939).

Je přinejmenším pozoruhodné, že Vojcechovský neudržoval podle pamětníků žádné živé styky s ruskou emigrací, která v Československu žila. Podrobně o tom vypravuje kniha Vladimíra Bystrova Osud generála:

„Od ruských emigrantů si důsledně udržoval odstup vyplývající nejen z povinnosti československého důstojníka nezúčastňovat se jakékoliv politické činnosti, ale současně odrážející jeho tragickou zkušenost z ozbrojeného boje proti bolševikům, která ho vedla k přesvědčení o neschopnosti tradičních ruských politických elit nalézt cestu, po níž by Rusko mohlo vykročit z ekonomické a duchovní propasti do světa 20. století.“

Smrt v sovětském koncentráku

V době mnichovské krize byl Vojcechovský mezi naší generalitou jedním z nejrozhodnějších zastánců obrany Československa. Za druhé republiky si podal žádost o penzionování a odešel do výslužby.

Na počátku války se aktivně účastnil zakládání ilegální důstojnické odbojové organizace Obrana národa, poté však byl jako obecně známá osobnost z této činnosti vyvázán.

Sergej Vojcechovský, ruský generál, který bojoval v československých legiích, sloužil v prvorepublikové armádě a po 2. světové válce byl unesen sovětskou zpravodajskou službou a zahynul v gulagu

O jeho životě v období protektorátu se dochovalo velmi málo ne vždy věrohodných zpráv. Těsně po skončení druhé světové války byl 12. května 1945 zatčen sovětskou kontrarozvědkou Směrš a následně deportován do Sovětského svazu, kde byl 15. září odsouzen (československý občan!) na 10 let nucených prací.

Pokusy rodiny a některých bývalých spolubojovníků o jeho záchranu nebyly úspěšné, vedení formálně stále ještě nezávislého státu (prezident Beneš ho dobře znal z doby jeho prvorepublikového působení ve vysokých vojenských funkcích, premiér Fierlinger a ministr obrany Svoboda byli sami bývalí legionáři...) pro něj neudělalo vůbec nic.

O jeho věznění v sovětském gulagu se dochovalo několik málo svědectví a dokumentů. Generál Sergej Vojcechovskij zemřel 7. dubna 1951 v sovětském koncentračním táboře Ozerlag.

Vyznamenán in memoriam

V češtině vyšla o generálu Vojcechovském kniha novináře Vladimíra Bystrova – jehož otec Nikolaj byl v té době v SSSR rovněž vězněn – Osud generála (2007).

O generálu Vojcechovském se píše rovněž v Bystrovově knize Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček (2009) a některých jeho dalších publikacích.

V roce 1997 obdržel generál Vojcechovskij Řád Bílého lva in memoriam.

Pořad věnovaný Sergeji Vojcechovskému si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Generál Vojcechovský na legionářském shromáždění v roce 1927. Vlevo je zachycen plk. gšt. Bedřich Homola (popraven stětím 5. ledna 1943 v Berlíně), vpravo sedí plk. gšt. Oleg Svátek (popraven zastřelením 1. října 1941 v Praze)
Spustit audio
autor: Pavel Hlavatý