Šéf Činohry Národního divadla: U nás se dobyté pozice nepouštějí. Desetiletí tu sedí lidé na prameni

24. červenec 2021

České divadlo je konzervativní a dělat u nás něco moderního je těžké, tvrdí šéf Činohry Národního divadla Daniel Špinar. „Divadlo se dnes dělá úplně jinak. My pořád děláme Lucerny a Maryšy a myslíme si, že se vyjadřujeme k politice nebo české otázce. Ale to je minulost. Pořád jedeme klasickou školu,“ kritizuje Špinar. Podle něj to souvisí i s personální konstelací v oboru. 

„Na jedné pracovní pozici by člověk neměl být víc než osm deset let. Bohužel jsme ve společnosti, kde stále platí pravidlo, že dobyté pozice se neopouštějí. Proto jsem teď ve střetu zájmů s mým šéfem v Národním divadle.“

Čtěte také

Ředitel činohry odkazuje na performanci, která se nedávno konala na DAMU. V ní zazněla kritika celkové atmosféry na škole.

„Včetně sexismu, šikany, manipulace a zneužívání moci,“ přibližuje divadelník. „Když jsem to slyšel, tak se mi úplně vrátil pocit z mých studií. A já se potom psychicky zhroutil a vlastně nemyslím na nic jiného.“

Na DAMU prý panoval vojenský režim a nepříjemné prostředí. „Oni z vás všechno vymlátí a vy jste žáčci, co musí poslouchat. Neotvírají tam v umělcích a hercích něco svobodného, autorského.“

Proto také ta divadelní společnost tak vypadá. Protože je tam těch třicet let výchovy herců v konzervatismu.
Daniel Špinar

„A to nemluvím o sexuálních stereotypech, kdy herci i herečky musí být nějací. Kdo je gay, tlustší, menší, tak je to problém. Proto také ta divadelní společnost tak vypadá. Protože je tam těch třicet let výchovy herců v konzervatismu. A oni jsou postiženi stockholmským syndromem,“ vysvětluje si Špinar to, proč přímo z oboru nezaznívá kritika výchovy mladých talentů.

Sedět desetiletí na prameni

Špinar vidí problém především v tom, že Jan Burian je zároveň ředitel Národního divadla a k tomu třicet let vede katedru na DAMU. „A letos mu to bylo prodlouženo o další čtyři roky.“

Čtěte také

„To je něco, co je pro mě nemyslitelné. Proto teď řeším, co dál. Aby se společnost posunula a nebyli tu lidé, kteří sedí takzvaně na prameni taková desetiletí a ovlivňují celou mikroflóru divadla.“

Ředitel sám neví, jak se situace vyvine dál. „Možná že tohle je má poslední sezona u Národního divadla, protože já se bohužel musím vyjadřovat k tomu, jak vede Jan Burian katedru činohry na DAMU.“

„Proto tady pořád volám, proč jsou všichni ve střetu zájmů, proč nikdo není schopen opustit svou funkci a proč jsou odchody a přechody moci obecně u nás tak těžké. Studentům to vadí, což je skvělé. Jsem ale jediný, kdo se ozval z velké pozice. A kdybych to neudělal, tak tito studenti jsou nejspíš vyhozeni a nikdo to neřešil. Tohle se dělo,“ shrnuje Špinar.

Setkat se aktivně ve stejném čase

Jeho samotného ho dnes táhne spíš k autorskému divadlu: „Klasik už jsem udělal hodně. Na DAMU jsem byl vychován tak, že moderní je dělat interpretaci klasiky. To už ale není pravda. A když už, tak je dobré si to třeba přepsat.“

Čtěte také

V pandemii se muselo divadlo emancipovat a zjistit, kde jsou jeho hranice, vyzdvihuje Špinar. „A zjistili jsme, že je nejdůležitější ten sdílený okamžik v čase a prostoru. Setkat se aktivně ve stejném čase. Jestli je to reálné, což určitě je lepší zážitek, nebo virtuální, to je zas jiná struna. Ale obojí je možné. A to nám otevřelo oči, protože být slepě v divadelním prostředí jen s oponami je zpátečnické.“

Jaké projekty si Špinar v divadle za dobu pandemie vyzkoušel? Poslechněte si celou Osobnost Plus. Ptá se Barbora Tachecí.

autoři: Barbora Tachecí , oci

Související