Sedm dní očima Petra Schwarze

18. červen 2016

Policejní reforma nakonec bude, ministr vnitra Chovanec podepsal příslušný papír. Hnutí ANO vicepremiéra Babiše se sice rozčiluje, ale po předchozích hrozbách nakonec nebude ani vypovídat koaliční smlouvu, ani žádní jeho ministři nebudou z kabinetu odcházet.

Zato šéf ÚOOZ Šlachta na protest proti reformě znamenající faktické rozpuštění jeho útvaru definitivně odchází do civilu. Petici na jeho podporu podepsalo 238 detektivů, kteří měli boj proti organizovanému zločinu v náplni práce. Za těchto okolností je celkem dost přehnaným optimismem si myslet, že se reorganizace vyšetřování kauz nedotkne a že vskutku budou nyní elitní policejní útvary pracovat lépe.

Nečasová zproštěna žaloby

Šlachta dostal ještě jeden políček – ani po třech letech totiž nemá nejznámější zásah jeho útvaru, razie na Úřadu vlády vedoucí k pádu Nečasova kabinetu, žádné vyústění v podobě odsuzujícího rozsudku. Soud na Praze 1 totiž již podruhé zprostil žaloby ze zneužívání tajných služeb tehdejší šéfku Nečasovy kanceláře Janu Nagyovou, nyní už Nečasovou, i tři obviněné zpravodajce. Soud totiž uvěřil Nečasovu prohlášení, že příkaz ke sledování své tehdejší manželky dal on sám, byť před třemi lety tvrdil, že o ničem nevěděl a považuje to za závažné pochybení, takže aspoň jednou nepokrytě lhal. Kauza ale není u konce, žalobci se odvolali.

Dno Babišovy kariéry

Andrej Babiš

Jeden z nejvýznamnějších českých polistopadových politiků, expremiér Pithart, stejně jako dříve astrofyzik Grygar, odmítl nominaci na státní vyznamenání udělované prezidentem Zemanem. Vicepremiéra Babiše aféra kolem reorganizace policie tak rozzuřila, že v DVTV označil působení v koaliční vládě za „dno své kariéry“. Je milé, že druhý nejvýše postavený člověk české exekutivy se nebojí naplno říci, co pro něj znamená služba veřejnosti. Zároveň to však navozuje otázku, co by pro Babiše byla v tomto ohledu kariéra uspokojivá – možná postavení majitele České republiky, aby tedy mohl stát řídit jako svou firmu. Nebo snad ředitel zeměkoule, pokud by mu do toho ovšem nekecali nějací akcionáři?

Terorismus doménou looserů

Ve floridském Orlandu zastřelil terorista hlásící se k Islámskému státu přes padesát návštěvníků gay klubu. K Islámskému státu se hlásil i další terorista, který ve Francii zavraždil policistu a jeho manželku. A ve Velké Británii pro změnu sympatizant neonacistických myšlenek připravil brutálně o život poslankyni Coxovou, vystupující proti takzvanému brexitu. Jenže – muž, který zabíjel v Orlandu gaye, se především zřejmě sám neuměl vyrovnat se svou homosexuální orientací, ve Francii opět vraždil drobný kriminálník žijící na okraji společnosti a v Británii chlapík, který neměl ženu ani přátele a po smrti matky žil osaměle.

Ve všech případech je tedy k terorismu přivedly problémy spíše se sebou samými než nějaká ideologie. Jinak řečeno, terorismus se stal doménou looserů, kterým extrémistické myšlenky jen dávají možnost, jak ospravedlnit zvěrstva. Zároveň je potřeba hodně vážně brát slova bostonského profesora politologie Wilsona, který po vraždě britské poslankyně v USA Today varoval, že když se vytvoří atmosféra hněvu a strachu namířená proti cizincům a menšinám vždy bude existovat malá skupinka lidí, která je v takové situaci schopna udělat strašlivé věci.

Americké Orlando se vzpamatovává z víkendového útoku na gay klub. Stovky lidí si připomínají památku obětí

Ruští fanoušci bránili čest země

Ve Francii poslali do vězení několik ruských a anglických fanoušků, kteří se rvali při fotbalovém mistrovství Evropy. Ruské ministerstvo zahraničí se ale za své chuligány postavilo, protože prý byli vyprovokováni a bránili čest své země a jejích vůdců, přestože přinejmenším na stadionu rvačky vyvolali právě Rusové útočící na anglický sektor. Podle Moskvy tedy Rus má právo na násilí vždy a všude, nějaký křivý pohled pro zdůvodnění se jistě najde.

autor: Petr Schwarz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.