Sběr zkamenělin může chránit přírodu, aby třeba nezarostla křovím. Ne všude je ale hledání dovoleno
O tom, že před více než 400 miliony let bylo na území dnešního Česka mělké pravěké moře, se může přesvědčit snad každý. Stačí zajít do některého z vápencových lomů mezi Prahou a Plzní. Někde ale sběratelství regulují ochránci přírody. Důvodem je agresivní chování komerčních sběratelů a prodejců, kteří v některých lokalitách dokonce používali těžkou techniku, kterou naleziště poničili. Sběr v rozumné míře je ale na většině veřejně přístupných lokalit povolen.
Patří mezi ně třeba známá pražská naleziště Lobolitová stráň a bývalý lom Mušlovka. „Na této lokalitě jsou zkameněliny vidět i na povrchu, takže stačí se na začátku jen koukat. Když vidíte, že na kameni máte zbytky třeba nějakých ramenonožců nebo vidíte kousky schránek hlavonožců, tak vezmete kámen a můžete ho ještě zkusit rozklepnout,“ vysvětluje paleobiolog Lukáš Laibl z Geologického ústavu Akademie věd.
Čtěte také
„Někdy se ale nemusí ani klepat. Stačí jen sbírat a otáčet kameny, a člověk může najít něco zajímavého,“ dodává.
Zejména v Mušlovce mohou návštěvníci najít spoustu zkamenělin přímo pod svýma nohama a vystačí si tak často i bez geologického kladívka. Nevýhodou je, že dostupné lokality jsou už zpravidla „přebrané“ a opravdu zajímavé kousky, jako jsou třeba ikoničtí trilobiti, není vůbec snadné najít.
Vysoký zájem sběratelů naopak pomáhá narušovat rostlinné patro a lomy tak nezarůstají plevelem a křovinami.
Nebezpečné pravěké moře
Vápence v oblasti Barrandienu, tedy mezi Prahou a Plzní, pocházejí z období kambria až devonu, v pražském Prokopském údolí jsou pak nejčastěji horniny silurské a devonské. Česko tehdy pokrývalo moře doslova kypící životem.
Čtěte také
„Nejzajímavější by byli hlavonožci, takzvaní ortoceři. Pohybovali se ve velkých hejnech, byly to takové chobotnice s rovnými nebo mírně zahnutými schránkami,“ popisuje tehdejší obyvatele Česka malíř a ilustrátor Petr Modlitba, který se zaměřuje na pravěké výjevy.
Dno někdejšího moře pokrývaly podle Modlitby trsy korálů a lilijic, mezi kterými se pohyboval bezpočet druhů trilobiti. Našli bychom tam také spoustu mlžů či plžů.
„Dokonce se tam nacházeli poměrně velcí predátoři, takzvaní hrotnatci. Třeba takový acutiramus mohl dorůstat dvou až tří metrů délky, takže byl větší než dnešní člověk,“ popisuje Modlitba jednoho z predátorů, který svým vzhledem připomínal štíra.
„Fauna tam byla opravdu různorodá a kvůli těmto predátorům by pro dnešního člověka byla i nebezpečná,“ uzavírá Modlitba.
Poslechněte si celou Naturu Ondřeje Nováka.
Související
-
Adaptačních projektů proti změnám klimatu je stále víc. Chybí jim ale větší podpora státu
Lidé, obce i firmy mají stále větší zájem o budování projektů adaptací na změny klimatu. Projekty chce podpořit soutěž Adapterra Awards.
-
České rybníky na tom nejsou moc dobře. Dokazuje to nízký výskyt potápníka dvojčarého
Vodní brouk potápník dvojčarý je dravec, který svou kořist ve vodě hledá zrakem a potřebuje proto nezkalenou a čistou vodu. Takové prostředí se ale v Česku hledá těžko.
-
Dobré zprávy roku 2020 v ochraně přírody? Konečně se mluví o změnách klimatu a zakázala se drezura
„Za rok 2020 se zvýšil nesmírně zájem mladé generace klimatickou změnu vysvětlovat veřejnosti,“ říká v pořadu Natura Yvonna Gaillyová z institutu Veronika.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
