Šašci a blázni králů: Hodža Nasreddin
"Chytrý člověk nezakopne dvakrát o tentýž kámen," říká jedno z uzbeckých přísloví, které v případě moudrých bláznů ze seriálu ČRo Leonardo platí dvojnásobně. Vždy si museli, i přes všechny deklarované "záruky", dávat velký pozor. Někdy ale ani to nestačilo, a tak se toulali od města k městu a na svět přicházely legendy živoucí do dnešních dní. Jedním z takových "tuláků" byl i Hodža Nasreddin, poutník, kterého si s Lubošem Koláčkem představíme tentokrát.
Začněme opět nad stránkami knížky Šašci a blázni králů...
Jedné noci vnikl do Hodžova domu zloděj a bral všechno, co mu přišlo do rukou. Majitel ho pozoroval, ale nechal zloděje krást. Když pak ničema odešel, sebral okradený Nasreddin, co zbylo, naložil si to na záda - a hajdy ve zlodějových patách. Když pak zloděj vchází k sobě domů, Nasreddin se hrne za ním. "Co tady chceš? Co lezeš do mého domu?" rozkřikl se zloděj. "Do tvého domu? Ty tady bydlíš? Já myslel, že se stěhujeme..."
To je jeden z legendárních příběhů...
Nejslavnější "moudrý blázen" Orientu Hodža Nasreddin, tulák a "učitel" či "mistr", nebo dokonce "duchovní", což je význam označení "Hodža", se měl dle historiků a literárních vědců narodit v městě Akšehíru, tedy v maloasijské Anatolii - a to ve třináctém století. Jenomže titíž učenci si dávají i zcela zásadní otázku: Žil vůbec Hodža Nasreddin? A když - tak kdy a kde?
Připojme ale další z tradovaných příběhů...
Jednou si Hodža Nasreddin půjčil od souseda hrnec. Když ho vracel, zapomněl na jeho dně malý kastrůlek - a chtěl si ho vzít." Ne! Ne!" vykřikl okamžitě lakomý soused. "To je můj kastrůlek, nech ho pěkně, kde je!" "Samozřejmě", opáčí Hodža pohotově," jakpak ne. To je patrně mládě vašeho hrnce, které se u mne narodilo." - "Tak, tak" přitakal rychle lakomec, "to víte, že ano." A kastrůlek si skutečně nechal. Uplynul nějaký čas. Nasreddin si zase přišel od souseda vypůjčit hrnec. Když ho pak dlouho nevracel, soused u něj zaklepal. "Jdu si pro svůj hrnec, co jsem vám půjčil," říká našemu moudrému bláznovi. "A-jejej!" povzdechne si Nasreddin."Zrovna za něj držím smutek. Představte si - taková mrzutá věc: on ten chudinka hrnec umřel. Nu, ještě že nás nepotkalo něco horšího." Soused zůstal koukat s otevřenou pusou, ale pak se vzpamatoval a vztekle povídá:" A jakpak to, že umřel, to snad ne?!" - "Umřel, je po smrti" opakuje Hodža. "Hodžo efendi," zakvílel soused, "copak je možné, aby hrnec umřel? A co by nemohl umřít, když se mu mohlo narodit dítě?"
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů
A jaký bude dnešní příběh do třetice?
Jednou pozvali Nasreddina na hostinu do bohatého domu. Uvnitř samá paráda, takže Hodži, jenž přišel v prostém šatě, si nikdo nevšímal. Odešel tedy, doma se převlékl do drahých šatů, přes ramena si přehodil nádherný kožich - a šel znovu na hostinu. "Ó, jaká čest pro nás, vzácný pane," vítali ho hned u dveří, "jen pojďte dál. Hodžo efendi, a poslužte si." Usadili ho do čela stolu a začali obnášet nejlepšími pokrmy. Nasreddin suše sundal kožich ze svých ramen, přidržel ho u stolu a začal mu poníženě domlouvat: "Prosím, co račte - vyberte si podle chuti..." Všichni přítomní zůstali celí zaražení. Co to znamená? "Ale, jak to? Proč to, Hodžo efendi? Kožich přece..." - " Ale jakpak ne?!" podivil se Nasreddin. "Kožich si dá jistě říci, když veškerá ta úcta patří jemu!
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů
Ať už budete chtít věřit legendám a příběhům, nebo vás osloví jen pouhá strohá fakta, Hodža Nasreddin svými příběhy předává poselství moudrých bláznů dál. A pokračovat budeme i my. Jak říká jedno tádžické přísloví: "Není džungle bez lva a řeky bez ryby." Stejně tak není světa bez hamižníků a nepoctivců. A právě na ty už si s Lubošem Koláčkem posvítíme s dalším z moudrých bláznů - Enšpíglem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.