Šašci a blázni králů: Blázen dvorský versus pouliční

Otázkou zůstává, dle známého rébusu o "slepici nebo vejci", zda tedy byl dříve vysmívaný blázen "pouliční" a z něho vznikl šašek královský, tedy postavička k pobavení šlechty, nebo tomu bylo naopak: dav, uvyklý zábavě mocných, si vytvořil vlastní "šašky" pro svoje hrubé pobavení. A i když se to už asi nikdy nedozvíme - provázanost je tu každopádně zřejmá: určitě se tyto dva světy vzájemně podmiňovaly. Po staletí.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů

I přes to, že bláznů bylo tolik a byli považováni za nezbytné a budili velký zájem, ještě je nedokážeme přesně definovat a udělat si o nich jasnou představu. Vzhledem k nejistému výrazivu většinou nedokážeme objasnit ani jejich postavení, ani jejich skutečnou povahu, slovo "blázen" se používalo jak k označení pomatenců, kteří se nedokáží postarat sami o sebe, musí být neustále pod dohledem v doprovodu pacholka, tak i šašků, lidí duchaplných, schopných slovních hříček i vytáček, drzých provokatérů, nebo někdy i k označení člověka postiženého nějakým znetvořením, zejména hrbáče. Se šašky a blázny se setkáváme všude, tedy nejen u knížat a králů, ale také v palácích nebo hradech šlechticů a biskupů, ba i ve službách městských obcí. Jak víme, velmi často se rekrutovali z řad nejrůznějších kejklířů, jen výjimečně z intelektuální vrstvy - jako třeba náš český bratr Paleček. Mnozí šašci vstupovali do šlechtické či královské služby - zejména z počátku - jako herci, tvůrci a provozovatelé maškarád, pořadatelé rodinných či veřejných oslav. Z počátku cestovali od města k městu...
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů

Logo|foto:Český rozhlas

Šašek či blázen není ve středověkém umění námětem zdaleka jen literárním. Zpodobován byl v různých výtvarných dílech, a to i takových, jež jsou neustále na očích třeba v samotných svatostáncích, v kostele: buď jako ilustrace k nějaké moralitě či pro poučení. Jako třeba překrásný blázen v šaškovském šatě, dominující obrovskému plátnu Letohrádku královny Anny na Pražském hradě. Anebo jen pro pouhé potěšení a smysl pro věci neobvyklé a výstřední. Tak třeba po okrajích misálu a pontifikálu, ve scénách každodenního života, které někdy ilustrují i ta nejserióznější díla. Víme i to, že třeba francouzským kanovníkům mnohé z ručních opěrek jejich lavic zdobily naivní i květinové dřevořezby plné humoru: blázni s šaškovskou cípatou čepicí na hlavě s vyvalenýma očima a přihlouplým úsměvem, přitom ale s vážnou tváří, třímající své šaškovské žezlo, případně obligátní pytel hrachu. ... Inspirací pro výtvarníky jsou ostatně dodnes.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů

Šašci jsou všudypřítomní i dnes... Ať už je budete hledat ve starých dílech nebo se jen rozhlédnete kolem sebe. A protože jen těžko můžeme dnes hledat odpověď na otázku, zda byli dřív blázni pouliční nebo dvorští, podíváme se už příště za prvním konkrétním královským šaškem. Bláznem, který svým životním stylem tak trochu popírá platnost jednoho z uzbeckých přísloví: "Kdo se přidržuje dvou lodí - utopí se." I když opravdu jen trochu, jak už Luboš Koláček prozradí v příštím díle seriálu O Šašcích a bláznech králů s premiérou 16. května. Právě tehdy si poprvé představíme bratra Palečka.

Logo|foto:Český rozhlas