Šárka Skaláková: Zbytečný masakr v Bergamu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kamiony italské armády přepravují rakve

Oblast nejvíce zničená epidemií v Itálii se nazývá Val Seriana a je jedním z hlavních průmyslových center Lombardie.

Patří do provincie Bergamo, na jejím území se nachází 1200 průmyslových společností s více než 80 tisíci zaměstnanci.

Blízko stejnojmenného hlavního města této provincie byly 23. února potvrzeny první dva případy nemoci COVID-19 v oblasti. Nemocnice infekci neuhlídala a virus pronikl do Val Seriana s vysokou koncentrací lidí pracujících v továrnách.

Po vzoru města Codogno, kde byl zachycen první případ COVID-19 v Itálii, se i Bergamo chystalo na vyhlášení červené zóny v ohrožených místech. Byla povolána policie a mobilizována armáda. Ale k vyhlášení červené zóny nedošlo. Místní průmyslníci se báli finančních ztrát a vyvíjeli tlak na všechny instituce, aby továrny a obce ve Val Seriana nebyly uzavřeny.

V tom je významně podpořila organizace Conf-industria, zaštiťující v Itálii zaměstnavatele zpracovatelského průmyslu. V propagačním videu pro mezinárodní partnery tato organizace lhala, že „riziko infekce je nízké“, a hlásala slogany „Bergamo non si ferma“ (Bergamo běží, Bergamo nekončí!).

Pošetilost masivní privatizace italského zdravotnictví

18 dní po výskytu epidemie v Itálii vyhlásil premiér Giuseppe Conte v celé Lombardii oranžovou zónu. Ale tento režim umožňuje práci v továrnách, takže provozy ve Val Seriana běžely dál a epidemie eskalovala.

18. března zažilo Bergamo apokalyptickou scénu, kterou viděl prostřednictvím internetu a televize celý svět: Prázdným nočním městem zvolna projíždí dlouhá kolona vojenských nákladních aut s nákladem rakví s mrtvými, které už region nestačí pojímat. Ale ještě další dva týdny trval boj průmyslové lobby, než se premiér Conte pod tlakem guvernérů Lombardie a Piemontu, po stávkách dělníků a tlaku odborů, odhodlal prosadit pokyn k uzavření továren.

Možná není tak překvapivé, že ti, kterým tak záleželo na tom, aby jejich podniky zůstaly otevřené, nezřídka vlastní i soukromá zdravotnická zařízení. Lombardie je region, kde je privátní zdravotnictví zastoupeno nejvíce. Po 18 let byl hlavou místní korupční lobby guvernér Roberto Formigoni, přítel a spolustraník někdejšího premiéra Berlusconiho.

Když byl Formigoni odsouzen za korupci ve zdravotnictví, vystřídal ho na postu guvernéra Roberto Maroni, který investice do veřejného zdravotnictví ještě snížil. Prakticky zrušil institut rodinného lékaře a nahradil ho „manažerem“. Problém s lékaři ovšem neřeší jen Lombardie.

Zástupce italského vicepremiéra v minulé vládě Giancarlo Giorgetti k němu v rozhovoru prohlásil: „Je pravda, že v příštích 5 letech zmizí 45 tisíc praktických lékařů, ale kdo chodí k praktickému lékaři?“ V tomto politickém klimatu nepřekvapuje, že praktičtí lékaři ve Val Seriana, kteří jako první žádali vyhlášení červené zóny, zůstali nevyslyšeni. Ale jejich slova, že radikální opatření mohla zachránit stovky lidí, nezapadla.

Teprve v souvislosti s těmito zmařenými životy vyplouvá na povrch pošetilost masivní privatizace italského zdravotnictví. Tato skutečnost samozřejmě není jediným důvodem současné tragédie v Itálii. Ale názorně ukazuje, jak to může dopadnout, když stát rezignuje na jednotný systém veřejného zdravotnictví. A to je poučení nejen pro Itálii.

Autorka je publicistka