Petr Janyška: Hranice Unie s Ruskem jde středem estonské říčky
Estonsko má tolik obyvatel jako Praha, je to malá země. Ale na rozdíl od Prahy sousedí přímo s ruským medvědem, dnes neskrývaným nepřítelem. Zároveň je hraniční zemí Evropské unie a proto nás musí zajímat co se tu děje. Skoro celou hranici Estonska s Ruskem tvoří jezero obklopené lesy, a potom malá řeka, která z něj vytéká do moře. Tak vypadá východní hranice Evropské unie, střed nevelké řeky.
V jejím ústí leží z estonské strany městečko Narva, kdysi středověké německé, dnes plné sovětských bytovek. A naproti němu ruský Ivangorod. Narva je poslední výspou sjednocené Evropy, tady končí velmi dobrá silnice, tady končí latinka.
Čtěte také
Podle některých odborníků tady může být zranitelné místo Západu, tady by si Rusové mohli otestovat, nakolik to myslí NATO s obranou každého čtverečního metru členské země vážně.
Spojnicí mezi oběma světy je tu nevelký most. V dobách, kdy byly vztahy s Ruskem lepší, tu panoval čilý ruch, o čemž svědčí terminál připomínající velké dálniční mýto. Pro Rusy to byla jedna z mála spojnic ze severu země do Evropy. Teď tu nic nejezdí.
Jediný způsob, jak se dostat na druhý břeh, je pěšky. Takový Check Point Charlie, jaký kdysi existoval mezi oběma Berlíny. Ve frontě tu ovšem stojí jen pár desítek osob.
Čtěte také
Kdo to jsou? Podle místního člověka Estonci, kteří mají ruské pasy, a Rusové s estonským stálým pobytem. Obyvatelstvo Narvy je z 98 procent rusofonní, všude je tu slyšet jen ruština.
Nejsou to ale nutně všechno Rusové, bolševický režim sem kdysi jako do kolonie svezl lidi ze všech koutů státu. Aby Estonsko poruštil a posovětštil, když statisíce Estonců vyvezl do gulagu dřít a zemřít. Jen po druhé válce jich bylo sto dvacet tisíc. Nápisy na obchodech a samozřejmě na institucích jsou důsledně estonsky, latinkou.
Je rusofonní obyvatelstvo Achillovou patou?
Pro Estonsko jsou ti bývalí sovětští kolonisté noční můrou. Když sem jejich předci přijeli, cítili se proti místním nadřazeni. Po estonské nezávislosti v roce 1991 se to otočilo, najednou měli na vrch Estonci a estonština a vazba na západ Evropy. Což část bývalých sovětských lidí nemohla vydýchat, odmítli se učit estonsky, drží se ruštiny. Jsou Achillovou patou země.
Čtěte také
Když jsem tam nedávno byl, bylo mezi Estonci cítit vážné obavy z Ruska a zároveň víru, že kdyby k něčemu došlo, jsou v NATO a v EU a ostatní jim přijdou na pomoc.
Domnívají se, že pokud by si Rusové začali, nebude to nájezd tanků, ale spíš provokace, diverze a snaha rozložit zemi zevnitř. Zelení mužíčci, podobně jako na Ukrajině, kteří by pod záminkou ochrany údajně utlačované rusofonní menšiny dělali ozbrojené provokace.
A samozřejmě dezinformace a útoky na kybernetické sítě, to Estonci zažívají už delší dobu. V digitalizaci státní správy a denního života jsou evropskou špičkou, v tom ale je i jejich zranitelnost.
Napětí bylo v Narvě vidět i minulý víkend. Rusové postavili na svém břehu naproti Narvě pár gigantických obrazovek a na nich přenášeli vojenskou přehlídku z moskevského náměstí.
Aby Estoncům připomněli, že co svět slavil jako vítězství, bylo pro Estonce krvavou a vyhlazovací okupací. A Estonci na své straně zase pověsili gigantický dvojportrét Putina a Hitlera s nápisem Válečný zločinec. Hranice Západu s Ruskem tu je všechno, jen ne klidná.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
