Růst preferencí

Sociální demokraté sice stále mají ve srovnání s ODS pouze poloviční podporu, ale ještě v dubnu šlo o podporu pouze třetinovou. Co zvláštního sociální demokraté udělali, že je jejich bývalí voliči začínají brát na milost? Zatím vlastně nic moc. Leccos ovšem dělat přestali. Především přestali prát své špinavé prádlo na veřejnosti. Prospělo jim, že přestěhovali předsedu ze Strakovy akademie do Lidového domu, kde už jeho bytová aféra není zajímavá pro média. A konečně, užívají si tradiční doby hájení, oněch sta dní, kdy se novináři drží zpátky, nového premiéra šetří a s ním i jeho partaj.

O Jiřím Paroubkovi lze už dnes říct, že se mu daří minimalizovat škody, a to samo o sobě ještě nějaká ta procenta přinese. Na slušný volební výsledek je ale potřeba víc než jenom nedělat amatérské chyby a nedopouštět se směšných výroků. Skutečný test schopnosti sociální demokracie, důstojně konkurovat popularitě opozice, teprve přijde. Zatímco v minulých a předminulých volbách ČSSD víceméně vystačila s negativní kampaní a přesvědčila voliče, že je menším zlem, tentokrát to bude mít těžší. Bude muset skládat účty z toho, jak po dvě volební období nakládala s důvěrou voličů.

Nejspíše bude tento úkol svěřen Jiřímu Paroubkovi, který má výmluvu, že u toho nebyl. Nemá ale mnoho času předvést, že u toho být má, respektive že má na to, aby u toho byla strana, která u toho byla. Za tou novou tváří je zkrátka k vidění příliš moc těch starých.