„Rusáci“. České stýkání a potýkání s východním medvědem

Současné Rusko dostalo od Čechů jednoznačně nejhorší hodnocení v průzkumech o popularitě jednotlivých států. Třeba v šetření agentury STEM z léta 2023 daly zhruba dvě třetiny dotázaných Rusku pomyslnou školní čtyřku, nebo dokonce pětku.

V dotazníku Centra pro výzkum veřejného mínění souhlasila rok po ruském vpádu na Ukrajinu víc než polovina respondentů s tím, že je potřeba největší zemi na světě úplně politicky a ekonomicky izolovat. Je to ale vůbec možné?

Prozření Karla Havlíčka Borovského

České stýkání a potýkání s Ruskem má skutečně dlouhou historii. Již od 19. století se v ní střídají etapy idealistických představ, naděje a vděku s obdobími vystřízlivění a deziluzí. Stačí si vzpomenout na cestu Karla Havlíčka Borovského do Moskvy v zimě 1843. V Rusku setrval rok a půl a v dopisech, které průběžně posílal domů, je jasně čitelný jeho názorový obrat.

Čtěte také

Naše okouzlení Ruskem bylo reálné. Nejhorší propadnutí této iluzi přišlo po roce 1945, míní historik

„Vždycky, když čtu Havlíčka Borovského, vyskočí mi dva momenty,“ komentuje to Pazderka. „Ten první je, že čím méně reálných zkušeností s Ruskem máme, tím naivnější ve vztahu k němu jsme. Druhý obraz je potom jeho srážka s realitou. Jak ten kdysi zapálený slavjanofil strašně rychle chladne.“

Jedním z důvodů byly opakované situace násilí, jichž byl Havlíček svědkem. I v domácnostech ruské inteligence služebnictvo běžně dostávalo výprask, a to i od dětí. Havlíček se jako správný vychovatel snažil zasáhnout a svým svěřencům takové chování zakazoval.

„Domácí byli úplně zděšeni. Co si to dovoluje? Vždyť služebnictvo jsou otroci a ti jsou tu mimo jiné od toho, aby se bili. To byl pro Havlíčka samozřejmě naprostý civilizační šok,“ dokresluje tehdejší pobyt tohoto novináře v Rusku Pazderka.

Barbarská civilizace

Podle Soukupa je ruská společnost prodchnutá násilím dodnes. „Od šikany ve školách přes armádní šikanu, která je naprosto brutální, až k představě o tom, že se člověk musí za sebe postavit a zaútočit jako první. To v té společnosti i kultuře je a Kreml to samozřejmě využívá i pro ospravedlnění války na Ukrajině,“ aplikuje Soukup tento postřeh i na aktuální dění.

„Je to jiná civilizace. Je barbarská. Chce vás zničit,“ napsal krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu komentátor Alexandr Mitrofanov na (tehdy ještě) Twitter. Sousloví barbarská civilizace (ve smyslu brutální) se ujalo a v diskusích se na něj odkazuje dodnes.

Pro podcast Na Východ! potom Mitrofanov svá tehdejší silná slova vysvětlil takto: „Ruská civilizace je postavená na kultu násilí, hrubé síly a na kultu hodnot, které spočívají v tom, že ten silnější vždycky má pravdu. A tyto hodnoty Rusko demonstruje od konce února 2022 celému světu.“

Jenže jak naložit s brutální civilizací, která se vás snaží zničit? Možným řešením je podle obou autorů podcastu odmítnutí černobílého vidění, a naopak snaha informovat se o protistraně co nejvíce. „Potřebujeme prostě mít co nejlepší pochopení o tom, co se v ruské společnosti odehrává a podle toho se také umět zařídit,“ myslí si například Soukup.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Lesk a bída svébytné ruské civilizace

Není to ale vždy jednoduché. Znalost ruštiny mezi Čechy mizí, stejně jako přímý kontakt s Rusy. A to i přesto, že se do Prahy uchýlila značná část opozičních žurnalistů, včetně investigativců. Informace přímo z Ruska jsou přitom poznamenané stále nižšími počty zahraničních novinářů, kteří tam mohou pracovat.

Zemi opustila také značná část kriticky uvažujících, liberálně zaměřených Rusů. Zůstali lidé, kteří jsou pod masivním vlivem kremelské propagandy a o světě kolem toho vědí minimum.

Neboli ideální podmínky pro další kolo vztahů ode zdi ke zdi.

Poslechněte si sedmý díl autorského podcastu Na Východ!, v němž se mimo jiné také dozvíte, jak se mezi Čechy střídaly nálady ve vztahu k Rusům a jak je následně ve svých projevech formulovali různí čeští prezidenti.