Rudolf Krautschneider: Na oceánu mi nešlo o život tak často jako na českých a polských silnicích

31. prosinec 2019

Mořeplavec a spisovatel Rudolf Krautschneider strávil na moři v kuse nejdéle čtyři roky. Má za sebou ale i další desítky dobrodružných výprav. Sám i společně s přáteli postavil devět velkých lodí, teď staví desátou.

„Nemyslím si, že by místa, na která dělám výpravy, byla tak nebezpečná. Jet autem z České Třebové do Prahy je obrovské riziko, zatímco plout přes oceán, to není nic. To může každý,“ říká dobrodruh a dodává: „Na oceánu mi rozhodně nešlo o život tak často jako na českých a polských silnicích.“

Rudolf Krautschneider je publicista, vydavatel a ilustrátor, námořník a dobrodruh narozený ve Vídni. Za svůj život postavil několik lodí, plavil se po všech mořích a na plachetnici obeplul Antarktidu. Napsal desítku knih a natočil několik dokumentárních filmů. Je členem ČANY – České asociace námořního jachtingu. Sám o sobě říká, že je tak trochu Rakušanem, trochu Němcem i Čechem, ale „přesvědčením” je Polákem.

Opravdově

Mořeplavec několikrát naznačil, že své finance věnuje do materiálu na stavbu lodí. Movité věci považuje za zbytečné a jako hlavní v životě vidí zážitky a prožitky.

„Jako většina lidí obdivuji i já přírodu. Jen s tím rozdílem, že já ji obdivuji opravdu. Pracuji v lese, zatímco ostatní milovníci přírody chodí do lesa, jen když rostou houby. Jinak mohu celý rok klidně nechat pilu u stromu a nikdo ji neukradne,“ vysvětluje.

Člověk je smrtelný. Tedy riskuji jen to, že zemřu dříve.
Rudolf Krautschneider

Bez peněz a pasu

Krautschneider, který má početnou rodinu, se na cestách ocitá často v úplném osamocení. „V těžkých místech, v polárních krajích nejsou žádní lidé, kteří by je zničili. Proto si vybírám destinace, které jsou ještě v původním stavu, nejsou tam lidé, nepotřebujete tam peníze a pas.“

Konkolski: Když mi komunisti zakázali moře, musel jsem emigrovat. První jachtu Niké jsem si postavil ve sklepě bohumínského paneláku

Mořeplavec Richard Konkolski s plachetnicí Niké (Praha 5. 9. 2017)

Zeměkouli obeplul hned třikrát, na svém kontě má množství mezinárodních rekordů a ocenění, a to i od dvou prezidentů: Ronalda Reagana a Miloše Zemana. Přesto tady jméno Richarda Konkolského moc známé není. Aby neskončil v socialistickém vězení, musel emigrovat.   

K obavám o své zdraví a život na místech, kde není jak přivolat ve chvíli nouze pomoc, říká: „Člověk je smrtelný. Tedy riskuji jen to, že zemřu dříve. Šíleně bych se bál jen toho, kdybych byl nesmrtelný. Umřít o něco dříve je sice mrzuté, ale není to žádná tragédie, protože lidí je stejně moc.“

„Největší riziko a nebezpečí je, když potkáte člověka. Konkrétně třeba guerillové války v Brazílii nebo válka o Falklandy. To byla obrovská rizika. Na oceánu vám nehrozí vůbec nic. Samozřejmě, když proplouváte bouří, která má sílu hurikánu, musíte si věřit. Ale já se plavím jen na lodích, které si sám stavím, takže jim věřím. Když bouře trvá už týden a vy se plavíte napůl pod vodou, tak vás napadne, že to může být naposled. Kdo má ale příležitost zemřít v tak krásném životním prostředí...?“ uzavírá pětasedmdesátiletý cestovatel.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Rudolf Krautschneider se vrátí do dob, kdy opouštěl základní školu, a vysvětlí, jaký vztah má ke školství, jaký ke vzdělání i proč se rozhodl místo dalšího studia stát cestovatelem a dobrodruhem.

autoři: Barbora Tachecí , kte

Související