Vždy s sebou beru malou kameru pro případ, že bych musel zanechat finální vzkaz, říká Jakub Vágner

Cestovatel se od té doby vypravil na stovky nebezpečných nebo neprozkoumaných míst. „Vždycky si s sebou beru malou kameru pro případ, že bych musel zanechat finální vzkaz,“ říká Vágner, když vypráví o svém průzkumu jednoho z posledních amazonských kmenů na planetě, který žije mimo kontakt s civilizací.

Dokud ještě poslední z kmenů žije

Z cest za rybami, ale také do panenské přírody si domů přiváží nejen zážitky. Mnohdy jde o smutná zjištění a neúprosné výsledky přírodovědeckých výzkumů. Například právě o amazonském kmeni, který zmínil.

„Je velmi pravděpodobné, že během příštích deseti nebo patnácti letech bude zcela zničen. Chci ho zdokumentovat, dokud ještě žije tak, jak žil po tisíciletí. Je to kmen, který nedokáže vůbec pochopit, co je naše civilizace. Vědí o bílých lidech, ale když se zeptáte, co si o nich myslí, tak vám řeknou: ‚Většinou dělají něco špatně.‘ Nedávno jsem se odtud vrátil, strávil jsem s nimi měsíc a vypadá to, že mě přijali bez problémů,“ vysvětluje.

Tam, u koho je bezpečněji

Češi jsou neuvěřitelní plánovači. V Izraeli jsem se naučil splývat s časem, říká Jakub Szántó

• Upravit
• Smazat

Novinář a televizní reportér Jakub Szántó pracoval od roku 2013 jako zahraniční zpravodaj České televize v oblasti Blízkého východu a strávil i se svou manželkou a dvěma malými syny pět let v Izraeli. „Naučil jsem se tam netrápit tím, co bude dál,“ říká host pondělní Osobnosti Plus.

Jakub Vágner publikuje v českých i zahraničních periodikách od patnácti let a od té doby získal mezinárodní uznání a nasbíral stovky zkušeností nejen jako rybář, ale také cestovatel a průzkumník nedotčené přírody. Žádné zvíře v ní podle něj není hloupé a každé má instinkt.

„Nelze se ptát, kdo je dokonalejší, jestli člověk nebo mravenec. Z mého pohledu je to mravenec,“ říká a vypráví konkrétní příběh, který zažil po boku okouna nilského na jezeru Turkana mezi Keňou a Etiopií. 

„Pouštěl jsem ho zpět do vody, padesátikilového. Když byl volný, udělal kolečko a zaparkoval mi k noze. Tak jsem ho zase chytil do náruče, pustil, on znovu udělal kolečko a postavil se mi k noze jako pes. Udělal to třikrát. Pak jsem až po něm, jako druhý, zjistil, že kus od nás je krokodýl, který tam číhá a pravděpodobně by po něm vystartoval. Takže okoun nilský chápal, že je se mnou o něco víc v bezpečí a nechtěl mu vplout rovnou do tlamy,“ vzpomíná rybář, který je zastáncem stylu „chyť a pusť“.

Poslechněte si celý rozhovor pátečního hosta Osobnosti Plus a Barbory Tachecí. Vysvětlí podrobněji, jak náročný je pohyb v nebezpečných, neprozkoumaných, vzdálených nebo válečných oblastech. Dotkne se také své aktuální práce pro televizi a dokumentární film.